"Maminko, myslíš, že Panna Maria používá tu paličku, co má v ruce, na Ježíška když neposlouchá?" Takovou otázku měl v kostele malý Janko. Však se taky maminka vyjádřila: "Máš řečí jako koza bobků." A oba za to schytali od sousedky pokárání "Na tak posvátném místě a tak hloupé řeči."
Ale to sousedka neměla ani tušení, na co se Janka budou za pár let ptát kněží - zejména otec Ján Hutyra, na přijímacím pohovoru do kněžského semináře - přesněji do Apoštolské školy Lazaristů v Banské Bystrici:
"Kdo byla Adamova tchyně?" Proč neměl Adam tchyni? Protože byl v ráji.
Jaké i se píše ve větě "Na větvi seděl výr. Pod větví se zvířil vír?" a jaké ve větě "Najednou oba v_ři byli pryč?"
Ne, otázky nebyly kladeny kvůli odpovědím, ale kvůli tomu, aby kněz poznal Jankovo chování - jeho upřímný smích, pokoru, nevinnost a pravdomluvnost. To jsou vlastnosti, které mu také pomohly do nebe.
"VZTAHY JSOU JAKO NATÁHNUTÉ HADIČKY K DRUHÝM, PŘES KTERÉ MÁ TÉCT ÚCTA, DOBROTA..." učil otec Štefan Krištín. Janko se přihlásil o slovo: "ČLOVĚK MÁ DOBRÉ SRDCE, KDYŽ JE NAPOJENÝ NA SRDCE JEŽÍŠOVO. A KDYŽ DOBROTU ROZDÁVÁ, TAK O JEŽÍŠOVI SVĚDČÍ, ŽE?"
"Přesně tak. SVĚTEC má být SVĚDEK toho, že životní styl, který přinesl Ježíš, se dá žít V RADOSTI."
A otce Hutyry se mladík zeptal, kterou z metod zvěstování evangelia by nejvíc doporučil, a odpověď zněla: ŠOKOVAT LIDI SVOU DOBROTOU.
Ján Havlík, kterému všichni říkali Janko, si toto vše vzal k srdci. Je to náš milý přítel, přímluvce v nebi. TUTO NEDĚLI 31.8. 2024 BUDE V ŠAŠTÍNĚ BLAHOŘEČEN.
