"V knížce, co jsem si koupila v Karmelitánském knihkupectví!" "A za co sis ji koupila??? Vždyť jsem ti dala jen peníze na obědy! Zase nechceš jíst? Jsi hodně hubená a když nebudeš jíst, někde omdlíš, to nechci."

"Ta knížka je fakt moc důležitá!!! Pochop, celý život jsme žili v omylu. Všichni nám lžou! Ta knížka otvírá oči. Už mě nebaví ty mše, kde lidi opakujou furt to samý, že litují hříchů, že mají srdce u Pána a tak, samý kecy... Já nechci jen papouškovat, ale žít skutečně. A toto je pravý překlad, jak to skutečně říkal Ježíš. Toto se můžou modlit všichni na celém světě. Ke stvořiteli se modlí všechna náboženství. Však jsi sama říkala, že Ježíš přišel pro všechny. A tak se i modlil, aby to pochopili všichni."  "A kdo to přeložil z té aramejštiny?" "Učitel na univerzitě v Americe a vedoucí nějakého vyššího vzdělávání ve Skotsku, je hodně uznávaný. A je úžasné, že i u nás bývají ty jeho semináře nebo dokonce tance na Ježíšovu modlitbu." "Myslela jsem si, že Jeruzalémská Bible je současný nejlepší překlad." "Vidíš, není!"

"Podívám se, co to teda čteš... Na víra.cz píšou, že to je novopohanský výklad jazykovědce jménem Neil Douglas-Klotz. Aha...myslela jsem si to: všechna evangelia jsou dochována pouze v řečtině a toto je snaha z řečtiny přeložit Otčenáš do aramejštiny. Pak to znovu přeloží, třeba co češtiny, a použijí při tom jiné významy těch aramejských slov, tak pak otčenáš zní jinak. Nevidím v tom smysl. Píšou tady, že je to jen osobní meditace autora. Jé, a tady výslovně píšou, že je to blábol! "

"Proč by to měl být blábol? Třeba muslimové žádné posvátné texty nepřekládají do cizích jazyků a říkají to přesně tak jako Mohamed. A když to tak Ježíš aramejsky říkal tak já to tak taky budu říkat. Je v tom síla! Zkus si to. A spíš pojedu na ty tance podle Ježíšových slov než do kostela. To je život podle Ježíše? To co tam děláte v kostele? On řekl: Klečte, seďte a vstávejte v lavici každou neděli jednu hodinu? Ne, on řekl: Abvún dbá šmája. Netkádaš šmach. Tejtej malkutach." 

A s hlubokým nádechem a výdechem "Abvún" odešla dcera z kuchyně. 

Matka přemýšlela "Udělala jsem ve výchově chybu? Jak to, že holka věří těm bludům tak pevně? Četla jsem, že rodiče blahoslaveného Carla Acutise říkají, že do 18 let musíme vodit děti do kostela povinně. Že to v nich něco zanechá. Ale jak to mám udělat, když dcera nechce? Když bude akorát naštvaná? Jak ji přinutit, motivovat nebo snad uplácet? Bojím se, aby nepřišla k nějaké sektě. A jak to, že tu knížku prodávali v Karmelitánském knihkupectví když ji vydalo nakladatelství Dharmagaia?"

A jaké otázky k tomuto příběhu napadají vás?