Půst. Připravovat se na úkoly nám dané od našeho nebeského Otce. Být trochu podobní Ježíši na poušti. Jestliže věříme, že Bůh je Stvořitelem celého Vesmíru, nemůže se nic dít náhodou. V Božím řízení světa neexistují náhody. Není náhodou, že právě v postní době nás Bůh zbavil některých výsad, práv, radostí či svobod.

Mnozí mají na bedrech nekonečné množství práce a jejich pomoc lidem a úsilí je heroické. Projevuje se opravdu Boží Láska, která v těchto lidech pomáhá ostatním. Láska je vždy od Boha. Nezáleží na tom, jestli lidé o sobě říkají, zda jsou nebo nejsou věřící. Bůh dal život, a tedy i svou Lásku, každému. A všichni máme možnost Ježíšovu Lásku v sobě nechat projevit se a růst.

A do této doby, kdy možná i hladovíme po věcech, které nemůžeme dělat a mít, zaznívá hlas pokušitele. Pokušitel žádal Ježíše, aby vytvořil chléb, je-li Syn Boží. I na nás může přijít pokušení, abychom ukázali, kdo skutečně jsme. A chléb je přece sám o sobě dobrý, to by tedy mohlo být v pořádku, poslechnout. Ale důležitý je motiv, cíl jednání. Často chceme, aby si o nás lidé nemysleli nic špatného, abychom byli v očích druhých dobří, protože všechny pomluvy a nespravedlnosti se nás velice dotýkají. Ježíš ale s urážkami na svou osobu nic nedělal. A jsme-li jako Ježíš skutečně děti Boží, nikdy to nebudeme dávat najevo před lidmi nějakým zázrakem, něčím velkolepým, ale spíše se ponížíme. Ježíš chléb neudělal. Rozlišil hlas pokušitele. Neposlechl ho. I když by to pro něj bylo jednoduché udělat z kamenů chleby. Chtěl poslouchat jen svého nebeského Otce. A Otec mu takový příkaz nedal. Není to případ některých z nás, kteří se honíme a nestíháme, abychom konali zdánlivé dobro, ale Bůh to po nás vůbec nechce?

Na poušti ještě nepřišel Ježíšův čas. Ale o tři roky později se modlil ke svému Otci a přijal od něj hořký kalich. Pro Ježíše bylo lidsky velice těžké poslechnout Otce, ale z Lásky k Němu a k nám lidem poslechl. Vytvořil chléb ze sebe samého. Chléb, který nesytí tělo, ale duši. Chléb, který když přijímáme, získáváme život věčný. Takový chléb chtěl Ježíš dát lidem.

Ježíš tedy přemohl pokušitele v této věci dvakrát. Poprvé na poušti a podruhé při poslední večeři. Ježíš dává život a pokrm hladovějícím duším. A za pokrm dává sám sebe. To nemohl pokušitel tušit. Je poražen. Je poražen Ježíšovou Láskou.

Přijímejme Ježíše a Jeho Lásku. A stejně jako Ježíš bojujme o Lásku klidně, pokojně a v pravý čas. Poslouchejme hlas Pána, třeba i za cenu velkých obětí. Možná nás Ježíš chce také hníst jako těsto, aby udělal chléb pro druhé z nás samotných. Vždyť těm, kdo milují Hospodina, všechno napomáhá k dobrému!