O neposlušném pejskovi

Kluci si opravovali svůj poničený bunkr na břehu potoka. Jeden vzal rýč a upravoval schůdky v hliněném břehu. Druhý se snažil vykopat díru, do které by upevnil kůl jako základ pevné zdi. Třetí chlapec upevňoval do břehu desku jako lávku přes potok. Dva další kluci a pes šli do blízkého lesíka pro klacky a suché skácené stromky k další stavbě. Šikovnému pejskovi přivázali za vodítko kládu a pes jim tak pomáhal tahat dřevo až k bunkru. Ale když pejska u bunkru odvázali, pustil se za zajícem a neposlechl jejich volání, aby se vrátil. Pes utekl. Již se začalo stmívat a pes se stále nevrátil. Už byl čas vracet se domů, maminky je budou očekávat s večeří. „Ten váš pes by zasloužil pořádný výprask,“ řekl jeden kluk. „Máš teda dost neposlušného čokla, vykašli se na něj,“ řekl druhý. „Jdeme domů, však pes najde cestu sám,“ řekl třetí, a všichni odešli.

Chlapec Sam, kterému pes patřil, se s kamarádem, který jediný s ním zůstal, vypravil podívat se ještě do lesíku, jestli tam pes není. Už byla skoro tma, když uviděli pejska chyceného v ostnatém drátu. Byl celý mokrý a plný bodláků. Kňučel. Ale radostně vrtěl ocasem, když chlapce uviděl. Kluci pejska vyprostili z drátu. Pes skákal radostí, i když na jednu tlapku kulhal. Kluci mu vytahali ze srsti bodláky a šli s ním domů. Doma mu ještě Sam s pomocí maminky vytahal z paciček trny. Pes byl celý od bláta a Sam byl moc rád, že ho může umýt, protože konečně mohl použít nový psí šampon, který nedávno maminka koupila, a udělal pejskovi na srsti pořádnou pěnu. Nakonec dal ještě Sam pejskovi pořádnou porci granulí a vodu.

V neděli šel Sam i s kamarádem do kostela. Pan farář četl Ježíšovo vyprávění o pastýři, kterému se ztratila ovečka a ten pastýř ji šel hledat. „Stejně jako my jsme šli hledat ztraceného psa,“ napadlo chlapce. Pan farář dál mluvil o tom, že i když my se ztratíme, třeba i kvůli tomu, že neposlechneme, Pán Bůh nám nenadává, ani nám nedá výprask, ale hledá nás, vytáhne nám ostny a bodláky hříchu, umyje nás a je šťastný, že jsme se k němu vrátili. Dokonce má radost z toho, že nás může umýt a že se o nás může starat, stejně jako Sam o svého pejska. „Tak to budu chodit ke zpovědi, když z toho má Pán Bůh takovou radost, že nás může umývat,“ řekl Sam. „Já taky,“ řekl kamarád „i když se kočky a psi neradi koupou, já si budu rád koupat duši, když teď vím, že se na mě Pán Bůh nikdy nebude zlobit.“ „Jenom by mě zajímalo, jestli má Pán Bůh taky šampon proti blechám…“ zasmál se Sam. Ale kamarád ho převezl: „Mamka říkala, že Pán Bůh má šampon proti všemu zlu. Záleží prý jenom na nás, jestli se vrátíme zpátky do blešího pelechu anebo si necháme duši čistou.“