Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš chodil po Galileji; po Judsku totiž chodit nechtěl, protože mu židé ukládali o život. Blížily se židovské svátky stánků. Když jeho příbuzní odešli na svátky, odebral se tam i on - ne veřejně, ale potajmu. Někteří lidé z Jeruzaléma se ptali: „Není to ten, kterého chtějí zabít? A hle: mluví veřejně a nic mu neříkají. Snad nepřišli přední muži skutečně k přesvědčení, že je to Mesiáš? Jenomže o tomhle víme, odkud je. Ale až přijde Mesiáš, nebude nikdo vědět, odkud je.“ Proto Ježíš, jak učil v chrámě, hlasitě zvolal: „Ano, znáte mě a víte, odkud jsem. A přece jsem nepřišel sám od sebe, ale poslal mě ten, který je pravdivý. Vy ho neznáte. Já ho znám, protože jsem od něho a on mě poslal.“ Tu by ho byli rádi zatkli, ale nikdo na něho nevztáhl ruku, protože ještě nepřišla jeho hodina.
K rozjímání
Jan často „dochucuje“ své evangelium ironií, aby nás co nejlépe vtáhl do Ježíšova příběhu. Postavy, které sledujeme, si myslí, že všechno ví a všechno jim je jasné. Ve skutečnosti jim však zcela uniká to, co je podstatné,Ježíšův původ. Domnívají se, že situace je pevně v jejich rukou, a že mají k dispozici všechno potřebné k tomu, aby Ježíše usvědčili. Ve skutečnosti je však všechno v prozřetelných rukou Otce. Sám čtenář evangelia usvědčuje Ježíšovy odpůrce z nebezpečné zatvrzelosti. Jak se mají věci v mém životě ? Znám jejich podstatu ? Nelpím tvrdohlavě na svém „Já vím“a přitom možná nevím ? Počítám s Otcem, který je nad námi a který má vše ve svých rukou ?
