„Přála bych ti život tak krásný, jako jsem ho měla já“, řekla mi moje babička.

Ráda přijmu rady od člověka, který se ohlédne za svým životem a vidí, že byl krásný a dobrý. Stačí to však, zažít něco krásného a vzpomínat na to? Chceme mít život jen krásný anebo třeba i bolestný, těžký, ale s vědomím, že je to z Lásky, že sloužíme Bohu?

Listopadový čas nám nabízí prostor se zastavit a ohlédnout se za svým prožíváním daru života. Co mu chybí? Co chce změnit?

I Bůh se každý den ohlédl za svým dílem. A viděl, že je to dobré. Ačkoliv je Všemohoucí, přesto naslouchal svému nepatrnému podřízenému stvoření, Adamovi, a z Lásky mu splnil jeho přání stvořit mu pomoc.

Pokaždé když se Bůh ohlédl za svou prací, viděl, že byla dobrá.

Jak je to s námi? Bůh nás učí také se na konci každého dne ohlédnout. Zpytovat svědomí. Ne vždy totiž můžeme říct, že bylo vše jen dobré. A dokážeme vůbec rozeznat, co je dobré a co je zlé? Ježíš přece říká: „Vy, ač jste zlí…“ (Mt 7,11, LK 11,13)

Kdo nám dá radu v tom, jak být dobrý, jak naplnit svůj život dobrými dny? Člověk, který je spokojený sám se sebou, se svým životem? Není to málo? Může někdo jiný mít lepší dny než Bůh? Nasloucháme Bohu? Co nám brání se mu úplně a cele odevzdat a naplno mu důvěřovat?

Prosme Pána, abychom mohli o co nejvíce věcech říct: „Bylo to dobré.“ Nejen na konci dne nebo nyní, na konci liturgického roku, ale i na konci života.