Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné hospodáři, který vyšel časně zrána najmout dělníky na svou vinici. Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici. Když vyšel kolem devíti hodin, viděl jiné, jak stojí nečinně na trhu. Řekl jim: `Jděte i vy na (mou) vinici a dám vám, co bude spravedlivé.' A šli. Kolem dvanácti a tří hodin odpoledne vyšel znovu a udělal to zrovna tak. Vyšel kolem pěti hodin a našel jiné, jak tam stojí, a řekl jim: `Co tu celý den nečinně stojíte?' Odpověděli mu: `Nikdo nás nenajal.' Řekl jim: `Jděte i vy na (mou) vinici!' Když nastal večer, řekl pán vinice svému správci: `Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, začni od posledních k prvním.' Přišli ti, kdo nastoupili kolem pěti odpoledne, a dostali po denáru. Když přišli první, mysleli, že dostanou víc, ale i oni dostali po denáru. Vzali ho, ale reptali proti hospodáři: `Tady ti poslední pracovali jedinou hodinu, a dals jim zrovna tolik co nám, kteří jsme nesli tíhu dne i horko.' On však jednomu z nich odpověděl: `Příteli, nekřivdím ti. Nesmluvil jsi se mnou denár? Vezmi si, co ti patří, a jdi. Chci však i tomuhle poslednímu dát jako tobě. Nesmím s tím, co je moje, dělat, co chci? Anebo závidíš, že jsem dobrý?'“

Homílie :

Žádné podobenství není tak jasně srozumitelné jako toto.
Zhlediska ekonomického je příběh velmi nespravedlivý. Ti co dělají déle musí dostat více za odvedenou práci. V tomto se pohybujeme každý z nás. Dělám-li více dostanu více peněz. 
Ovšem zhlediska milosti, zhlediska spásy to tak neplatí. Peníze jsou hmotného charakteru. Kdežto milost nebo spása je duchovní hodnota. Nemůžeme aplikovat hmotné věci na duchovní. To jsou 2 odlišné světy obdobně jako bychom chtěli banán, který je hmotného charakteru srovnávat s láskou, která je duchovní hodnota.
 
Pán nás chce upozornit podobenstvím o BK nato, že milost a spásu chce dát každému člověku bez ohledu nato, jak dlouho pracujeme na jeho vinici. Některé z nás povolal v děctví některé v mladistvém věku. Někoho dalšího v dospělosti nebo ve středních létech. A někoho až ve stáří nebo dokonce až na konci života. Proč tomu tak je nevíme. Zůstává to tajemstvím jeho svrchované moci a vševědoucnosti, před kterou bychom se měli vždy sklánět a jeho velebit.
Spása není odměna ale dar. Ve SZ byla spása skutečně odměna, když izraelité dodržovali všechna nařízení daná Hospodinem. Jako odměnu zato jim byla slíbena spása. Jakoby odměna za věrnost Hospodinu. Kdežto v NZ je tomu zcela jinak. Spásu, kterou vytvořil pouze Bůh, dává né jako odměnu ale jako dar každému komu chce nebo kdo uvěřil v jeho jediného Syna Ježíše Krista. Někdo tu milost obdržel v děctví jako sv.Terezička Ježíškova. Někdo v pozdějším věku jako sv.Pavel před Damaškem nebo někdo až na konci života, jako lotr na kříži, kterému Pán říká, ještě dnes budeš se mnou v ráji. P.Bůh se svou milostí nakládá svobodně ale ne podle zásluh.
Proto spíše se učme P.Bohu děkovat za milost spásy nebo jak nás učí P.Marie za veliké věci, které mi učinil ten, který je svatý a který je mocný jehož milosrdenství je věčné.