Slova svatého evangelia podle Matouše.
Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“
Homílie :
Nádherný text a událost. Jsou 2 události, kdy se Ježíšovi klaněli učedníci. Tou první je, když kráčí po moři jak čteme dnes a tou druhou je proměnění na hoře Tábor, jak jsme ji slavili v církvi ve čtvrtek.
Podívejme se na dnešní událost. Ježíš kráčí nad ránem po moři směrem k učedníkům. Musel to být zážitek velmi silný. Rybáři byly při rybaření tak trochu zvyklí na různé "hrůzy " na moři. Byli trochu drsní chlapi. Ale to bylo na ně velmi silné, neboť něco takového ještě nezažili. Ev.Mt píše, že se zděsili, protože viděli přízrak a strachem začali křičet. Prosím, pěkně rybáři, drsní chlapi a křičí strachy !! Jen podle hlasu ho poznali. Vzmužte se, to jsem já, nebojte se. Neřekl jim své jméno. Hlas znali velmi dobře. Největší vlna zděšení opadá ale ještě nemají jistotu. Pán dovolí Petrovi, aby šel k němu po vodě.
Jde a tady má výborný komentář sv.Jan Zlatoústý. Ježíš mu mohl říci nechoď, neboť věděl jak to dopadne. Ale Petr byl cholerik a po opadnutí zděšení by na Ježíše naléhal, říká Jan Zlatoústý, tak mu Ježíš vyhověl a řekl Pojď. Ale tato událost jej změní ale to ještě neví a příště bude mírnější a pokornější. Jan Zlatoústý říká, že překonal co bylo obtížnější ovšem začal mít strach z toho co bylo méně nebezpečné, totiž poryv větru, nikol rozbouřené vody. Člověk je už takový.Často poté co vítězně obstál ve velké zkoušce, propadne při té nejmenší. Pokud byl ještě otřesen hrůzou bouře, měl odvahu vrhnout se do vody. Zatímco později neumí odolat silnému vanutí větru navzdory tomu, že je blízko Ježíšovi.Nic totiž nepomůže být blízko Ježíšovi, nejsme-li u něj vírou, říká sv.Jan Zlatoústý.
Pán mohl poručit větru, jak to už jednou udělal, učedníci žasli jak se vše zklidnilo. Ale v této chvíli to Ježíš neudělal, neporučil. Podal topícímu se Petrovi ruku, aby ho zachránil. Pokud by víru měl, snadno by odolal i větru a Pán by ho nemusel zachraňovat. Pán nás totiž vychovává k víře v Něho. Výchova spočívá v tom, že i potom, co vzal Pán Petra za ruku, nechal vítr naplno vát. Chtěl tak Petrovi ukázat, že mu vítr vůbec nemůže ublížit, pokud bude jeho víra pevná, jak říká opět sv.Jan Zlatoústý.
