Jestliže Ježíš říká "nejde o to" máme to chápat jako "je to jedno" "na tom nezáleží" jestli hřešíme? Cizoložné ženě přece říká "Už více nehřeš."  (J 8, 11)  Anebo to máme chápat tak, že nemoc tedy nesouvisí s hříchem?

Ale každou nemoc Ježíš neuzdraví tak, jako uzdravil slepého "aby na něm byly zjeveny Boží skutky".  Proč na světě zůstává nemoc? Důsledek porušenosti světa? Prvotního hříchu?

Jaký je vlastně nejhorší hřích? Prvním smrtelným hříchem je již od 6. století označována pýcha (sv. Tomáš Akvinský a další) I dnes je pýcha v srdci člověka  semenem nenávisti, nehledá omluvu, ale okamžitě střílí (dává negativní nálepky, odsuzuje, pomlouvá...) Největší šiřitelé nenávisti, jsou přesvědčeni, že to nedělají. (Max Kašparů)

A v tom je ten problém - člověk si často není vědom hříchu. A dlouhodobou nenávistí či hněvem si ničí duši a zakládá si tak i na zdravotní problémy. Max Kašparů (na radiu Universum) hovoří o pocitu bezchorobnosti - člověk má pocit, že je zdravý, i přesto, že je psychicky nemocný. Nazývá se to duševní anosognosie (schizofrenie). Existuje i duchovní anosognosie, kdy člověk nevidí své hříchy - vyvolává ji pýcha a důsledkem je zpovrchnění, materialismus... A ten se projevuje například tím, že lidé staví domy, ale nevidí, že nevytvářejí domovy....  Stejně jako komunisté byli přesvědčeni, že budují spravedlivou společnost, ale stavěli ji na obrovské nespravedlnosti.

Ježíš daroval nemoc mnoha svatým. Každému v nemoci (anebo po nemoci) něco ukázal. Blahoslavená Marie Terezie Schererová, která úmorně pracovala, přijala nemoc jako od Boha nařízenou "přestávku". Hluchoněmá Anna Marie zas po zázračném nabytí řeči oslavila Boha svými prvními slovy "Ave Maria". A svatá Terezka z Lisieux zemřela na tuberkulózu ve svých 24 letech. Když se blížil její "odchod domů" k Ježíši, napsala své nejkrásnější písně a texty. Ignác z Loyoly se díky svému úrazu obrátil, poznal, co je důležité, a nastoupil cestu služby Bohu.

Jestliže Bůh dává nemoc svatým, mohli bychom z toho vyvodit, že nemoc tedy není "trestem" ani důsledkem hříchu, ale součástí "Božího plánu" s člověkem na zemi. A tak jako lékař předepisuje i hořké léky, nepříjemné injekce či bolestivé operace, které mají za cíl uzdravení těla, tak i Bůh, lékař duší, nechává duše "tříbit v ohni" aby se ukázala naše víra, vzácnější než pomíjející zlato, které přece bývá čištěno v ohni. (dle 1.Petrův 6-9)

Zkoušky přicházejí proto, aby se ukázalo, zda vaše víra je pevná a čistá. Vždyť i zlato se čistí v ohni a vaše víra má v Božích očích nesrovnatelně vyšší hodnotu než pouhé zlato (1. Petrův 1,7)

Až se pak zjeví Ježíš Kristus, bude vám to ke chvále, slávě a cti. Toho milujete, ačkoli jste ho neviděli; v něho věříte, třebaže ho ještě nevidíte. Zato budete jásat v nevýslovné a zářivé radosti; až dosáhnete cíle své víry, totiž spásy duše. (srov. 1 Pt 1,6-9)

Tak jako škaredou černou kaňku na krásném barevném obrazu dobrý malíř nevystřihne, ale přemaluje například na vlaštovku, tak i vše zlé v našem životě dobrý Bůh promění v něco dobrého.