Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš předložil zástupům toto podobenství: „¹Nebeské království je podobné člověku, který nasel na svém poli dobré semeno. Ale když lidé spali, přišel jeho nepřítel, rozházel mezi pšenici plevel a odešel. Když pak osení vyrostlo a nasadilo na klas, tehdy se ukázal i plevel. Tu přišli služebníci k hospodáři a řekli mu: `Pane, copak jsi nenasel na svém poli dobré semeno? Odkud se tedy vzal plevel?' On jim odpověděl: `To udělal nepřítel.' A služebníci mu řekli: `Máme jít a (plevel) sesbírat?' On však řekl: `Ne. Jinak byste při sbírání plevele mohli s ním vytrhat i pšenici. Nechte obojí spolu růst až do žní – a o žních řeknu žencům: Nejprve seberte plevel a svažte ho do snopků k spálení, ale pšenici shromažděte do mé stodoly.'„ Předložil jim další podobenství: „²Nebeské království je jako hořčičné zrno, které člověk vzal a zasel na svém poli. Je sice menší než všecka semena, ale když vyroste, je větší než ostatní zahradní rostliny a stane se z něho keř, takže přilétají ptáci a hnízdí v jeho větvích.“ Pověděl jim jiné podobenství: „³Nebeské království je jako kvas, který vzala žena a zadělala ho do tří měřic mouky, až se všechno prokvasilo.“ To všechno mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích a bez podobenství k nim vůbec nemluvil. Tak se mělo naplnit, co řekl prorok: `Otevřu ústa v podobenstvích, vypovím, co bylo skryté od založení světa.' Potom rozpustil zástupy a šel domů. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili: „Vylož nám to podobenství o pleveli na poli.“ Odpověděl: „Ten, kdo rozsévá dobré semeno, je Syn člověka, pole je svět. Dobré semeno jsou synové Království, plevel jsou synové (toho) Zlého. Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žeň je skonání věku, ženci jsou andělé. Jako se sbírá plevel a spaluje v ohni, tak bude i při skonání věku. Syn člověka pošle své anděly, ti posbírají z jeho království každé pohoršení a ty, kdo dělají nepravosti, a uvrhnou je do ohnivé pece; tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy budou spravedliví v království svého Otce zářit jako slunce. Kdo má uši, slyš!“

Homílie :

Dnešní podobenství o BK navazuje na předcházející neděli. Tentokrát, Ježíš mluví vícero podobenství. BK není míněno "nebe", ale skutečnost Boží vlády na zemi.

¹Bůh ukazuje v podobenstvích co se bude dít, když člověk nechá vládnout P.Boha ve svém životě, což zároveň znamená zřeknout se vlády nad svým životem a otěže vládnutí dát do rukou Boha. Tady je asi velký problém v tom, že máme pocit, že ztrácíme svobodu a sebe sama pokud vládu dáme do rukou někoho jiného. Nebojme se toho ! Krásně to vidíme na příkladu rodičů a dětí. Ony vládnout neumí. Rodiče jim v tom pomáhají a samozřejmě, že je to dobré. Člověk se to učí od rodičů a jednou to dokáže, tak jak oni. Je navýsost správné vládu přenechat P.Bohu. On nám pomáhá stejným způsobem jako rodiče, jenže od rodičů se liší tím, že to dokáže dokonale. A právě bychom neměli zapomínat na Božího nepřítele, jenž nám činí nástrahy. My je nedokážeme odkrýt ale Bůh ano. Necháme-li se vést Bohem, vždycky budeme přinášet úrodu. V opačném případě úroda nebude, zůstává jen plevel. Ve finále je ten rozdíl obrovský.

²Nechat v sobě růst BK, které je malinké jako zrnko hořčice znamená, že BK je na počátku malinké, ale časem v nás vyroste do velkých rozměrů. Kvalita je stejná, tento růst je kvantitativní. Ti ptáci, jenž zde hnízdí jsou obrazem domova. Člověk, jenž nechává vyrůst BK v sobě do velkých rozměrů, ostatní lidé se v jeho přítomnosti cítí jako doma. Tento člověk poskytuje již zde na zemi domov, který nám Ježíš chystá v nebi u svého Otce.

³ BK je také kvas, jenž všechno prokvasí. Tady se dotýkáme kvality mouky, která se mění. Nejen kvantitativní změny ale i kvalitativní. Kvas prokvasí mouku a připraví ji pro chutný chléb nebo buchtu. Stejně i nás si Pán připravuje. Až budeme prokvašeni milostí BK budeme připraveni. Stáváme se pokrmem pro druhé stejně jako Ježíš. Být dobrým a chutným chlebem, pokrmem pro druhé....sv.Ignác z Antiochie se stává pokrmem pro šelmy ,píše:"jsemBoží pšenice a až mě zuby šelem rozemelou ,budu shledán čistým chlebem Kristovým.