Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš vyšel z domu a sedl si u moře. Tu se u něho shromáždilo velké množství lidu. Proto vstoupil na loď a posadil se. Celý ten zástup stál na břehu. A mluvil k nim mnoho v podobenstvích: „Jeden rozsévač vyšel rozsévat. A jak rozséval, padla některá (zrna) na okraj cesty; přiletěli ptáci a sezobali je. Jiná padla na kamenitou půdu, kde neměla mnoho prsti; hned sice vzklíčila, protože neležela v zemi hluboko, ale když vyšlo slunce, spálilo je, takže uschla, protože nezapustila kořeny. Jiná zrna zase padla do trní; trní vzešlo a udusilo je. Jiná však padla na dobrou půdu a přinesla užitek: některá stonásobný, jiná šedesátinásobný, jiná třicetinásobný. Kdo má uši k slyšení slyš!“ Učedníci přistoupili k Ježíšovi a zeptali se: „Proč k nim mluvíš v podobenstvích?“ On odpověděl: „Vám je dáno znát tajemství nebeského království, ale jim to dáno není. Kdo má, tomu bude dáno a bude mít nadbytek. Ale kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má. Proto k nim mluvím v podobenstvích, protože vidí, a (přece) nevidí, a slyší, a (přece) neslyší ani nerozumějí. Plní se na nich Izaiášovo proroctví: `Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím.' Ale blahoslavené jsou vaše oči, že vidí, a vaše uši, že slyší. Amen, pravím vám: Mnoho proroků a spravedlivých toužilo vidět, co vidíte (vy), ale neviděli, a slyšet, co slyšíte (vy), ale neslyšeli. Vy tedy poslyšte, jaký je (smysl) podobenství o rozsévači. Když někdo slyší slovo o (Božím) království a nechápe, přijde ten Zlý a obere ho o to, co bylo v jeho srdci zaseto: to je ten, u kterého bylo zaseto na okraj cesty. Na skalnatou půdu bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a hned ho s radostí přijímá, ale nemá v sobě kořen a je nestálý. Když pak pro to slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned odpadne. Do trní bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší, ale světské starosti a záliba v bohatství slovo udusí, takže zůstane bez užitku. Do dobré půdy bylo zaseto u toho, kdo slovo slyší a chápe, takže přináší užitek; a vydá jeden stonásobný, druhý šedesátinásobný, jiný třicetinásobný.“
Homílie :
Samozřejmě, že bychom chtěli být úspěšní a přinášet 30,60 a 100% užitek, jak říká Ježíš v závěru evangelia.
Tak jednoduché to ovšem není, jak by se mohlo zdát na první pohled. Jsou zde překážky o kterých mluví a ty musíme vzít vážně. Ta 1) pokud nechápeme BS (Boží slovo) tak přicházi nepřítel, který nám jej sebere. 2) pokud nemáme hluboké kořeny, tak jsme nestálí a povrchní. 3) poslední, jsou světské starosti a záliba v bohatství BS udusí.
Pojďme se podívat co s tím ?
ad 1) vidíme tedy, že evidentně někomu Boží slovo obrovský vadí a to je nepřítel Boží. A proč asi ? No právě proto, že to BS má v sobě tu sílu změnit naše životy k lepšímu(nikdo jiný to nedovede) a přinést mnohonásobný užitek a někdo to tedy nechce. Když se podíváme na hnutí po 2. vatikánském koncilu, tak vidíme, že všechny jsou zaměřeny právě na to jak žít BS. Tady hnutí udělali už nějakou zkušenost. Ukazují, že je dobré tim BS se zabývat delší dobu, vracet se k němu, číst, jakoby jej žvýkat, konzumovat, aby se vtělilo do našich skutků a pak přejít jakoby k dalšímu. A myslím, že velmi pěkně to ukázala Chiara Lubichová v hnutí fokoláre, když ještě žila, že se snažila BS žít měsíc, aby mohlo do nás vstoupit a zakořenit.
ad 2)
nemáme hluboké kořeny. Kořeny se vytváří v rodině a v domově kde bydlím. Teologii nám říká jednu velmi důležitou věc. Nadpřirozená milost předpokládá přirozeno. My to říkáme ještě kratšeji: nadpřirozeno předpokládá přirozeno. To je dobré si prostě uvědomit, že aby mohlo nadpřirozeno působit, tak předpokládá přirozený základ lidské osobnosti. Pokud tomu tak není, pak se nemá nadpřirozená milost o co opřít. Ne, že by Pán Bůh nemohlo udělat nějakou výjimku. Samozřejmě může, protože on je Bohem všech věcí a může všechno změnit. Běh života nám ukazuje, že tady tato zásada opravdu platí. Nadpřirozeno předpokládá přirozeno.
ad 3) poslední překážka jsou světské starosti a záliba v bohatství, vidíme to v reálném životě člověka že dokáže vypadnout z křesťanského prostředí a přijmout nabídku tohoto světa,která BS udusí.Sv. Ignác z Loyoly na tomto poli udělal hezkou zkušenost. Byl těžce zraněn a v té době četl. Obyčejné knížky,marnivé, chvíli ho to potěšilo pak to zmizelo. Mezitím těmi knihami měl život Kristův a životy svatých. Co četl tak nad tím uvažoval. Říkal si, co kdyby vykonal co Sv. František nebo Dominik ? A tak se u něho střídali myšlenky světské i duchovní. A on dlouhou dobu si nevšímal rozdíl mezi těmito myšlenkami. Až jednoho dne rozdíl poznal. Světské myšlenky v něm zanechávali smutek a duchovní myšlenky radost. Světské starosti a záliba v bohatství v nás zanechají ve finále smutek. Jen BS nás vzepne do výšin a do radosti z Pána, jen ono mění srdce člověka
