Nemusíme dlouho pátrat po kouzelném slově, které je nejpodstatnější pro všechno lidské jednání, a tedy i výchovu. Je jím LÁSKA. Toto slovo je synonymem pro Boha, synonymem pro Ježíšův život a smrt, i synonymem pro výchovu. Protože JEN V ATMOSFÉŘE LÁSKY SE ČLOVĚK MŮŽE ROZVÍJET. 

Když zažíváte kritiku, strach, stud, pocit viny, nedostatečnosti, méněcennosti...apod., vydáte ze sebe např. v práci to nejlepší? Pochybuju. Stejně tak i dítě, aby ze sebe vydalo to nejlepší, aby mohlo zdravě a nejlépe rozvíjet své schopnosti, musí se to dít pouze v atmosféře bezpodmínečné lásky.

Mám pocit, že v dnešní době se spousta rodičů bojí, aby své dítě nerozmazlila. Avšak BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA nikdy neozmazluje. Miluje nás Bůh bezpodmínečně? Ano. A rozmazluje nás? To určitě ne. 

Možná namítnete, ale my své dítě bezpodmínečně milujeme. To přece není problém. Snad všichni rodiče děti milují. O čem je tedy řeč? To "kouzlo výchovy" spočívá v tom, aby dítě tu lásku rodičů POCHOPILO, VNÍMALO. A tím pádem na ni i nějak odpovědělo. Nejlépe také láskou, úctou...

Psychiatr Campbell hovoří o 4 způsobech vyjádření lásky:

kontaktem očima

fyzickým kontaktem

soustředěnou pozorností

kázní

U tohoto posledního bodu se zastavím - mnoho dospívajících si přálo, aby jim jejich otec zakázal nějakou akci, kterou sami nedokázali svým vrstevníkům odmítnout. Pokud rodiče dají dítěti svobodu, se kterou ještě nedokáže zacházet, může cítit od rodičů nezájem a dostat se do velkého nebezpečí. Ale pozor - kázeň neznamená v žádném případě bití. Násilí ničí lásku.

"Nádoba lásky" malého dítěte se brzy vyčerpá - chvíli si hraje na pískovišti, pak přiběhne obejmout maminku ("dočerpat lásku"), a zase se na písek vrátí. A někdy nedokáže tu prázdnou "nádrž lásky" samo "dočerpat", zvláště když jsou rodiče nazlobení nebo unavení. Tehdy začne dítě "zlobit". 

Knihy Dr. Campbella jsou nadčasovou a základní literaturou pro všechny rodiče a vychovatele. Ve farní knihovně si můžete půjčit dva tituly: 

"Potřebuji tvou lásku"

a "Hledám svou cestu" - to je kniha o dětech od začátku dospívání až po mladou dospělost, která velice pomůže rodičům naslouchat dětem, třeba i citlivě korigovat jejich názory a vést je k uvědomělému a zodpovědnému dospělému životu.

Campbell se setkal jako lékař i s mnoha vážnými psychickými obtížemi dětí, proto jsou jeho rady podloženy jeho odborností i mnohaletými zkušenostmi s cizími i vlastními dětmi.

Z vlastní zkušenosti vím, že je velice obtížné řídit se jeho radami. Většinou je totiž naše reakce na různé situace s dětmi automaticky dána naší vlastní zkušeností s výchovou, kterou jsme zažili jako děti (a ne tím, co si přečteme a co chceme rozumem). A tak je výchova dětí vlastně nejvíce práce rodičů na sobě. Ano - kdo chce být pro děti lepším rodičem a dobrým vzorem, musí se naučit pracovat sám na sobě. A děti se to od nás také naučí - vždyť kdo by nechtěl mít dítě, které pracuje samo na sobě?

 

POZN.: ...jedna z nejleších knih jaké jsem kdy četl k výchově dětí   !!! ( pan farář )