Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl zástupům: „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.“ Židé se mezi sebou přeli a říkali: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den. Vždyť mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude žít ze mne. To je ten chléb, který sestoupil z nebe; ne takový, jaký jedli naši otcové, a umřeli. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky.“

Kázání :

Jak vznikla slavnost Těla a Krve Páně? Bylo to v roce 1202. V jednom belgickém klášteře žila mezi
řeholnicemi devítiletá Juliana. Byla sirotek, její rodiče zemřeli. Sestry ji vzaly k sobě, protože na světě
nikoho neměla. Naučila se číst a psát, a to i latinsky. O všem, co četla, vypravovala svým „přátelům; - domácím zvířatům. Zpívala jim také žalmy, které se naučila nazpaměť.  Měla vynikajícípaměť. Nejraději ze všeho měla klášterní kostel. Když poprvé uslyšela, že Ježíš je přítomen mezi námi v podobě chleba, hluboce ji to oslovilo. Od té doby trávila mnoho času v kostele před svatostánkem.
Ve čtrnácti letech vstoupila Juliana do kláštera. V jejím životě se nic nezměnilo. Zůstala u dobytka,
mluvila s ním latinsky, a často navštěvovala Ježíše ve svatostánku. Každý den přijímala Tělo Pána
Ježíše a byl to pro ni velkým svátkem.
Jednoho dne Juliana uviděla v kostele před svýma očima zvláštní obraz: měsíc v úplňku a na něm
tmavou skvrnu. Přemýšlela, co má ten obraz znamenat. Viděla ho stále častěji. Po mnoha modlitbách
jí Bůh vnukl toto poznání: Mezi svátky církevního roku chybí svátek Boží přítomnosti v podobě chleba
a vína!
Svůj „objev; by byla ráda hned rozhlásila všem lidem, avšak nechala si ho pro sebe. Věděla, že by se
jí ostatní vysmáli, vždyť je už tolik svátků! O svém zážitku vyprávěla pouze kamarádce a svému
zpovědníkovi.
Když měla Juliana 37 roků, stala se představenou kláštera. Teprve nyní vyprávěla všem o měsíci se
skvrnou, který viděla. Řekla, že Bůh si přeje svátek Božího Těla. Všichni se jí smáli, ale Juliana své
přesvědčení nezměnila a myšlenku na nový svátek neopustila. Zajímavé je, že to nezapomněli ani
její odpůrci. Měšťané v Lutychu se proti zavedení této slavnosti postavili, protože by to pro lid
znamenalo další den volna. Juliana musela opustit svůj klášter, putovala od kláštera ke klášteru.
V roce 1246 se v Lutychu poprvé slavila slavnost Božího Těla. Juliana se ho nemohla účastnit, ale
byla šťastná. Krátce před smrtí Juliana už nemohla polykat a přijímat Eucharistii. Sestry jí navrhly, že
kněz přinese hostii, aby se na ni mohla alespoň dívat. Nejdříve se bránila, ale nakonec svolila, a tak
se mohla v okamžiku své smrti dívat na Pána Ježíše v Eucharistii. Bylo to v roce 1258.
Zanedlouho poté se stal její zpovědník z Lutychu papežem a přijal jméno Urban IV. Znal Julianu a
věděl, co se událo. Nyní jako papež ustanovil slavnost Božího Těla pro celou církev. Bylo to roku v
roce 1264.

My lidé se dovídáme Boží věci vždy se zpožděním a v případě tohoto svátku s dost velkým. Ježíš vymyslel vícero způsobů, jak je mezi námi přítomen. Jeden ze způsobů je, že je přítomen pod podobou chleba a vína.Jedná se o zvláštní přítomnost, protože tato přítomnost je zaručena církví po celá staletí a jedná se o svátost.Ze všech svátostí je tato největší protože v ní je Ježíš přítomen celý a jestliže se ptáme proč vymyslel tento způsob, pak musíme odpovědět, protože nám chtěl dát ze sebe to nejlepší co má .....