Svatořečení v Olomouci
Po důkladném obeznámení s dokumentací lékařské komise, konzultoři teologové uznali
bezprostřední souvislost mezi rychlým uzdravením a modlitbou na přímluvu blahosla-
veného Jana Sarkandra za zázračnou. Ve veřejné konzistoři ve Vatikánu byl zveřejněn
papežem potvrzený dekret a současně bylo určeno datum společného svatořečení s bla-
hoslavenou Zdislavou na den 21. května 1995.
Svatý papež Jan Pavel II. při Janově kanonizaci v Olomouci na neředínském letišti pro-
nesl o něm tato slova:
„Jan Sarkander – kněz a mučedník je především vaší chloubou, drazí Moravané, kteří
ho stále milujete a uctíváte jako ochránce, zvláště v těžkých dobách svých dějin.
Jeho postava se skví zvláštním světlem především ke konci jeho života, kdy je uvězněn
a přijímá od Pána milost mučednictví. V bouřlivé době vystupuje jeho postava jako zna-
mení přítomnosti Boží a jako znamení věrnosti uprostřed dějinných kontrastů.
Ještě i dnes nás překvapuje neoblomnost tohoto prostého a ušlechtilého kněze: jeho až
k smrti věrná oddanost povinnostem.
Ve vězeňské cele olomouckého žaláře – který ve mně zanechal hluboký dojem, když jsem
jej před léty navštívil – Jan, podrobený ukrutnému mučení, se modlí a Pán mu umožňuje
nabídnout sebe samého jako vzácný příklad trpělivosti a vytrvalosti.
Dnes, po Druhém vatikánském koncilu a na prahu třetího tisíciletí křesťanství, více než
kdy jindy je nám dáno chápat tajemný odkaz Jana Sarkandra v kontextu evropské
a celosvětové Církve. Jeho svatořečení chce být pramenem úcty také k těm, kdo v tomto
století, a to nejen na Moravě a v Čechách, nýbrž v celé střední a východní Evropě, dali
přednost ztrátě majetku, ústrkům a smrti před snadnějším řešením, jímž bylo shrbit se
před útlakem a násilím.
Toto svatořečení nechce v žádném případě znovu otevírat bolestné rány, které v minu-
losti v těchto zemích zasáhly Tělo Kristovo. Dnes, já, papež římské církve, jménem všech
katolíků prosím za odpuštění křivd, spáchaných na nekatolících v pohnutých dějinách
tohoto národa, zároveň ujišťuji, že katolická Církev odpouští všechno zlé, co vytrpěly
zase její děti.
Ať je dnešní den novým začátkem ve společné snaze následovat Krista, jeho evangeli-
um, jeho zákon lásky, jeho svrchovanou touhu po jednotě věřících v Kristu: ,Aby všichni
jedno byli‘ (Jan 17,21).“
Kanonizace znamená rozšíření úcty v celé Církvi a zároveň stanovení liturgické pa-
mátky. Svatý Jan Sarkander, kněz a mučedník, se v církevním kalendáři našich zemí
každoročně připomíná dne 6. května, přičemž jeho památka je v moravských diecézích
závazná.

Papež sv. Jan Pavel II. vzpomíná na kanonizaci
Po svém návratu do Říma papež Jan Pavel II. hned při první generální audienci na
náměstí sv. Petra ve středu 25. května 1995 věnoval skoro celou její centrální část
kanonizaci, kterou slavil právě uplynulou neděli v Olomouci:
„Zdislava je spojena s dějinami církve v Čechách a Jan Sarkander s dějinami
církve na Moravě.
Zdislava byla manželka a matka rodiny, členka třetího řádu svatého Dominika.
Její jméno je známé a často se dává při křtu jak děvčatům, tak chlapcům. Jde
o osobnost, která žije od 13. století v paměti církve nejen v Čechách, nýbrž
i v Polsku a v okolních zemích.
V neděli 21. května byla povýšena k úctě oltářů spolu s Janem Sarkandrem, jehož
život je spojen především s Olomoucí na Moravě. Sarkander se narodil ve Skočo-
vě v Těšínském Slezsku. Z toho důvodu bylo zařazeno do papežské návštěvy i jeho
rodiště, ležící nyní v Polsku.
Jan Sarkander byl farářem v době, ve které křesťanstvo prožívalo drama refor-
mace. Byl uvězněn, protože zůstal věrný katolické Církvi, a protestantští vládcové
Olomouce ho podrobili krutému mučení. Zásada ,čí panství, toho náboženství‘,
opravňovala tehdy ty, kteří měli moc – protestanty nebo katolíky – vnutit vlastní
náboženskou příslušnost svým poddaným. Ve jménu této zásady došlo v Čechách
i na Moravě k tolikerému násilí jak ze strany katolíků, tak protestantů. Jan Sarkan-
der je pouze jednou z obětí této situace.
Znamení Boží prozřetelnosti ukazují, že dosáhl hrdinské svatosti. Bylo tedy spra-
vedlivé, aby byl povýšen k úctě oltáře.“
Je velikým znamením Božím a nádherným svědectvím o tom, čemu říkáme „com-
munio sanctorum – společenství svatých“, že ten, který povýšil našeho Jana Sar-
kandra spolu s paní Zdislavou k úctě oltáře, sám nyní této úcty požívá – máme tak
jistotou, že se všichni již radují v nebi z Boží blízkosti a svou přímluvou pamatují
i na nás. Rovněž tak papež Pius IX., který Jana blahořečil, sám je uctíván jako bla-
hoslavený. Proto můžeme s důvěrou volat:
„Svatí Jene Sarkandře, Zdislavo, Jene Pavle II. a blahoslavený Pie IX., orodujte za
nás!!!“

Zamyšlení v olomoucké Sarkandrovce
Kapli blahoslaveného Jana Sarkandra v Olomouci, zvanou Sarkandrovka, najde
jen ten, kdo ji hledá. Stojí na spojnici mezi chrámem Panny Marie Sněžné a chrá-
mem svatého Michala. Přes cestu je masivní budova Cyrilometodějské teologické
fakulty Univerzity Palackého na malém náměstíčku. Sarkandrovka byla k letošní-
mu výročí svého patrona uvnitř nově zrekonstruována.
Vejdeme. A nejprve ztišíme své srdce. Je to dům Boží, i když by tam právě nebyla
Nejsvětější Svátost. Je to stále především dům modlitby.
Pak se rozhlédneme. Osvěžená malířská výzdoba kaple na nás působí příjemně.
Zvedá náš pohled vzhůru až k lucerně nad vrcholem kopule. Všimneme si čtyř po-
stav andělů s latinskými nápisy: Ut sacerdos credidit, tacuit, passus est. Jako kněz
věřil, mlčel a trpěl. Ano, uměl to, jak se na kněze patří.
Velkým otvorem v podlaze, ohraničeným vkusným zábradlím, vidíme skřipec. Je
zasklený, aby si jej lidé po třískách nerozebrali. Tak na tomto mučidle blahosla-
veného Jana napínali… Vroucně se nám chce zazpívat: Zdráv buď, otče, od nás
milovaný, jehož Slezsko dalo Moravě…, jako by chtělo ukázat, že nepřijalo cyrilo-
metodějskou víru z Moravy zbytečně.
Když svatého Jana naposled odvázali ze skřipce, klesl s vymknutými údy na pra-
vou stranu skřipce směrem ke stěně. Tam je studna. Vypravuje se, že Sarkander
tam ležel 2 hodiny polomrtvý. Když přišel k vědomí, trápila ho žízeň. Tázal se pří-
tomných biřiců: „Máte co pít?“ Nedostal však ani odpověď, ani napít. Vedle jeho
hlavy vytryskl pramen vody, z něhož uhasil žízeň.
Postoupíme do přední části kaple, do kněžiště. Na stěnách nás upoutávají tři obrazy
od mistra Jano Köhlera. Vlevo je průvod s Nejsvětější Svátostí a lisovčíci před
branami Holešova. Byl to od svatého Jana i od jeho lidí projev velké
víry a odhodlání. Díváme se na tento obraz zvlášť vděčně. Vždycky! Nejsvětější
Svátost chrání nejen před lisovčíky… A v dobách Jana Sarkandra byla velmi tu-
pena! V jednom českém městě byla roku 1618 uspořádána rouhavá slavnost na
svátek Božího Těla. Věděl-li Sarkander o takových věcech – a vědět to mohl –, pak
takový jeho eucharistický průvod mohl být i úkonem smíru.
Pravý obraz znázorňuje vyslýchání a mučení svatého Jana. A střední: Sarkander
se modlí v kobce ve společnosti tří kartuziánů ze Štípy… A šestiletá Anička Man-
delová, poněkud ještě ulekaná, musí na vlastní oči poznávat, že svět je slzavým
údolím.
Přečteme si ještě nápis, který jako prstenec obepíná celý prostor: Beatus Joannes
invocatione Jesu, Mariae et Annae feritatem carnificum prostravit. Blahoslavený
Jan zkrotil krutost katů vzýváním Ježíše, Marie a Anny.
Nad oltářem je obraz přesvaté Panny Marie Nanebevzaté. Nanebevzetím je ko-
runován pozemský život křesťana. Aby tak mohl být bezpečně korunován i náš
pozemský boj, svěřme se Panně Marii do ochrany. Ona se umí postarat o každého.
Není přece bez hlubokého smyslu slovo Pána Ježíše z kříže: „Hle Tvá matka!“
(Jan 19,27) Blahoslavený Jan se Jí svěřil. Je to významné: Zde je jeho kaple, před-
tím jeho mučírna, a Ona tu má čestné místo. Na Svatém Hostýně je zlaté Její sídlo
a on tam má svou kapli.
Sarkandrovka stojí na cestě mezi kněžským seminářem a bohosloveckou fakultou.
Bylo skoro samozřejmé, že se právě zde bohoslovci zastavovali a snad i nadále
zastavují cestou na přednášky, aby právě on jim ukázal na Ni, Pannu Marii, a Ona
zase na něho; tak aby měli Pannu Marii za Matku a svatého Jana za svůj vzor. Však
také někdejší Mariánská družina olomouckých 33 bohoslovců nesla název: „... pod
ochranou Panny Marie bez poskvrny počaté a blahoslaveného Jana Sarkandra“.
Přesvatá Panno, vychovej nám svědomité a šťastné kněze. A v duších mladých lidí
pomoz probudit zájem o duchovní hodnoty.
Zvolna se s posvátnými prostorami Sarkandrovky loučíme. Pohlížíme k východu.
Z kůru jako by na nás troubili andělé na své polnice. Opravdu se nezdá, že by si
chtěli troubit jen tak pro sebe. Volají nám do duše:
Prohlédli jste si kapli, ne abyste se mohli chlubit, co jste viděli. Zde jste viděli sva-
tého Jana, chloubu Církve, perlu Moravy. Kéž i vámi se může Církev chlubit, kéž
i váš život je takovou perlou pro naši moravskou zemi.
Proto jsme usedali v máji v duchu u nohou Matky Boží, ne abychom zůstali jenom
sedět. Ale abychom poznali a zamilovali si cestu spásy, po ní stále rozhodněji krá-
čeli a na tuto cestu abychom přiváděli také své přátele.
Příklad a přímluva svatého Jana Sarkandra nás budou posilovat!!!