Příští neděli budeme slavit jednu z nejdůležitějších slavností v liturgickém roce - Slavnost Ducha Svatého. A i když si z hodin náboženství pamatujeme, že se jedná o jednu z podob Trojjediného Boha, co o něm opravdu víme? Přiznejme si, že naše představy o Duchu svatém (v horším případě) ustrnuly na úrovni dětských pohádek, nebo - v lepším případě - jsou poněkud mlhavé…
Kdo tedy Duch Svatý je?
Ve Starém zákoně bývá označován jako "Ruach". Staří Izraelité jej chápali jako vítr - Boží dech. A často nebylo úplně příjemné se s ním setkat… Slabý vánek, kterým Bůh mluvil k Mojžíšovi, se náhle změnil v uragán, který zabil egyptské prvorozence…
Byl to Ruach - Boží dech, který způsobil potopu, Ruach - Boží vítr, který zvedl vody Rudého moře, Ruach - Boží dech, který způsobil zkázu Ninive…
Ale byl to také Ruach - Boží dech, který "použil" Mojžíše jako svého posla a vůbec nebral ohledy na jeho slabosti (podle některých biblistů nejspíše trpěl koktavostí…). A podobně inspiroval i ostatní - proroky, krále, pasáky ovcí, učence, hudebníky… A může "využít" i nás. Jen musíme mít na paměti, že je to RUACH - divoký Boží vítr. Nezajímá ho naše sláva, bohatství nebo ctižádost. Vane, kudy chce…
Vybral jsem několik příkladů z hudební historie i současnosti, kdy Duch svatý použil hudebníky k vytvoření opravdové HUDBY. Ale - jak jsme si už řekli: S Duchem svatým to není jen tak. Mnohdy se jedná o jediné známější dílo, které skladatel vytvořil. A většinou to nejsou žádné hity. A při poslechu této hudby si můžeme uvědomit, že pro ni neplatí zažité vzorce LÍBÍ - NELÍBÍ. Tato hudba je prostě víc. Přesahuje nás. A … vane kudy, chce. Nepodbízí se, nabízí. Nechme se nést tím vichrem…
