Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám. Dosud jste o nic neprosili ve jménu mém. Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila. To vše jsem vám říkal obrazně. Přichází hodina, kdy k vám už nebudu mluvit obrazně, ale otevřeně vám budu podávat zvěst o Otci. V ten den budete prosit ve jménu mém a neříkám vám, že já budu prosit Otce za vás; vždyť sám Otec vás miluje, protože jste vy milovali mne a uvěřili jste, že jsem vyšel od Boha. Vyšel jsem od Otce a přišel jsem na svět; zase opouštím svět a jdu k Otci.“

Májové čtení

Úvodní modlitba (každý den před májovým čtením)


Bože, na přímluvu Panny Marie, Vítězné Ochránkyně Moravy, a svatého Jana Sar-
kandra, Tě prosíme: Probuď Moravany a rozněť v nich radost z evangelia. Dej jim
pochopit, že toto je poklad cennější než jakýkoli jiný a že ten, kdo ho našel, ho musí
předávat dál. Dej všem ducha apoštolátu, mnoha mladým mužům dej povolání ke
kněžské službě a mladým ženám k zasvěcení se Kristu, aby společně budovali Tvou
Církev a horlivě usilovali o spásu duší. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.


V žaláři


Na druhý den v pátek se však výslech nekonal – pro zaneprázdnění Scintillovo. Ani
v sobotu se nevyslýchalo. V ten den holdovala Olomouc králi Fridrichu Falckému.
U Panny Marie Sněžné byly protestantské bohoslužby. Pak se Fridrich ukázal lidu
na balkóně. Lid zdvíhal dva prsty jako znamení přísahy, že chtějí být novému králi
věrni. Nedaleko odtud v městské věznici pozvedal Sarkander své srdce v modlitbě,
aby byl věrný Králi nejvyššímu a věčnému. Fridrich odjel z Olomouce do Vrati-
slavi.
Ve vyslýchání Jana Sarkandra se pokračovalo v pondělí 17. února. Předsedal Cti-
bor Žernovský ze Žernova. Napřed mírně. „Pověz.“ Odpověď pořád stejná. Tak
tedy na skřipec. Jeden z komisařů uvádí falešná obvinění: „Nechals vykopat mou
zemřelou matku a přenést z chrámu do zahrady. Nutils vyznavače luterství přijímat
pod jednou způsobou. Vyhnal jsi české bratry z chrámu svaté Anny.“ Všechny ty
věci se však udály ještě před příchodem Sarkandrovým do Holešova. Sarkander
zůstával neoblomný. Nové mučení trvalo skoro dvě hodiny.
Další den – 18. února – se komise shromáždila v mučírně po čtvrté. Předsedal opět
Žernovský. Komisaři byli v podnapilém stavu. To bývá předzvěst zlého. Otázky
se opakovaly do omrzení. Tu skočil do řeči pán Beneš Pražma: „Ty že nevíš, jaké
pikle se kuly? Což ti to nevyjevil tvůj pán Lobkovic ve zpovědi?“ V zuboženém
knězi se vzepjala všecka hrdost a důstojnost: „Nic nevím. A i kdyby, pak to
neřeknu, i kdybyste mě na kusy roztrhali, což bych velmi rád chtěl vytrpět.“ Znovu
na skřipec. Ale přivázat a natáhnout se zdá málo. Rozkazují přinést pochodně a pá-
lením boků přinutit k doznání, které si vymysleli. Pochodně brzy zhasly. Nehasne
však ještě nenávist a zlost vůči tomuto katolickému knězi.
Páni Žernovský a Pražma se ptají kata: „A jiné mučení neznáš? My jsme byli jed-
nou v Uhrách. Tam namáčejí peří v oleji a síře, udělají z toho takovou náplast a při
mučení házejí na člověka. To už potom poví každý.“ Kat rozžehl svíce, přikládal
Sarkandrovi k bokům. Smočil v síře a smole šest pér, zapálil je a porůznu hodil na
prsa a ramena knězova. Vše dohořelo na těle. „Zapal nové svíce!“ zní další roz-
kaz. Ale pořád neslyší žádné přiznání. „To jsou kouzla,“ míní vyšetřovatelé. Znají
prostředek i proti nim. Obnažit, ostříhat nehty, něco vlasů, vousů, spálit to
na prášek a vypít. Sarkander to vypil. Komisaři se tlačí kolem něho… Slyší však
jen stále totéž: „Jsem nevinen.“ A slyší ještě tři jména, svatá jména tří drahých
osob: „Ježíš, Maria a Anna“ – to byla ona oblažující společnost, která ho v této
neblahé společnosti vyšetřovatelů na mučidle sílila a těšila.
Po třech hodinách se už i toto mučení komisařům znudilo. Dali Sarkandra odvázat.
Nechtěli se přiznat k obdivu, který si tento oddaný vyznavač katolické víry svým
hrdinstvím vynucoval. Strojeně řekli: „Ještě si to rozmyslíš.“ A odešli. Sarkander
se zhroutil. „Za chvíli bude po něm,“ mysleli biřicové a nechali ho tak. Pak ho ale
odnesli do vězení, položili na slámu a přikryli jeho kněžským talárem.
Když ten talár ze sebe u skřipce svlékal, ukázalo se, že na Sarkandrovi není kněž-
ským právě jen tento talár. Sarkander byl totiž knězem tělem i duší, naplno. Kou-
sek odtud před léty začal chodit do jezuitských škol. Zde v Olomouci se zasvětil
Panně Marii, učil se poznávat Ježíše Krista a Církev a učil se je stále více milovat.
V jeho mladém srdci se ujímaly ideály: pro Církev něco udělat a třeba i vytrpět –
jako Edmund Kampián. Od té doby se ideály upevnily, v dobových bouřích a v bouřích
vlastního srdce se vytříbily a nyní uzrály v čin. Ten výkřik: „... i kdybyste mě na
kusy roztrhali, což bych velmi rád chtěl vytrpět“ – to nebyl už jen výkřik. Sarkan-
der vydal utrpením svědectví o své věrnosti Církvi i zpovědnímu tajemství. A by-
ly-li tyto hodnoty na pohled ztraceny v politických zápletkách doby, jsou tím více
Sarkandrova cílevědomost a věrnost hodny obdivu a chvály. Jeho hrdinství šlehlo
jako blesk zataženým nebem nad našimi zeměmi, aby připomnělo náš věčný cíl
a spolehlivou cestu k němu.
Jene, zmučený pod kněžským talárem, můžeš na slámě usnout? Vypadáš velmi
zuboženě. Jsi však vítěz. Můžeš klidně spát.

Závěrečná modlitba ( každý den po májovém čtení )

Svatý Jene Sarkandře, veliký ochránce naší krásné země, ozdobo a chloubo Moravy,
vypros nám věrnost víře otců, věrnost povinnostem stavu za všech okolností a dětin-
nou důvěru k naší Matce, Vítězné Ochránkyni Moravy!


Úmysl dnešní modlitby:

Za vězně a vězeňský personál........... Otče náš + Zdrávas na modlitební úmysl dne.