Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: Vy budete plakat a naříkat, svět se však bude radovat. Vy budete sice zarmouceni, ale váš zármutek se obrátí v radost. Žena, když rodí, má zármutek, protože přišla její hodina. Když však porodí dítě, nemyslí už na bolesti pro radost, že přišel na svět člověk. Tak i vy nyní máte zármutek. Ale zase vás uvidím a vaše srdce se bude radovat, a vaši radost vám nikdo nevezme. V ten den se mě už nebudete na nic ptát.“

Májové čtení

Úvodní modlitba (každý den před májovým čtením)


Bože, na přímluvu Panny Marie, Vítězné Ochránkyně Moravy, a svatého Jana Sar-
kandra, Tě prosíme: Probuď Moravany a rozněť v nich radost z evangelia. Dej jim
pochopit, že toto je poklad cennější než jakýkoli jiný a že ten, kdo ho našel, ho musí
předávat dál. Dej všem ducha apoštolátu, mnoha mladým mužům dej povolání ke
kněžské službě a mladým ženám k zasvěcení se Kristu, aby společně budovali Tvou
Církev a horlivě usilovali o spásu duší. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.


Vrcholná statečnost - Jan Sarkander vyslýchán a mučen


Večer co večer usedáme v duchu u nohou Matky Boží. Necháme si vypravovat
z minulosti Církve. Ta je dílem Jejího Syna. A Její velkou láskou. Dnes nám bude
dobře usednout v duchu k Ní jako k Matce Bolestné na Kalvárii. Co si dnes o Janu
Sarkandrovi necháme vypravovat, je zapsáno ve zprávě olomouckého městského
sudího Jana Scintilly a v olomoucké kronice z roku 1621.
Bylo to ve čtvrtek 13. února 1620, právě týden po vpádu lisovčíků směrem k Hole-
šovu. Soudní komise ustavená k vyslýchání Jana Sarkandra se sešla v olomoucké
věznici v místnosti k tomu určené a také k tomu zařízené. Bylo to spíše syrové
sklepení než místnost. Stůl, lavice, židle a skřipec. Na něm člověk poví na
sebe i to, co neudělal. Komisi předsedal Ladislav Velen ze Žerotína. Předvedli
Sarkandra. Jeho pohled padl na členy komise a na skřipec. „Bože, přispěchej mi na
pomoc!“
Předseda začal: „Jak vidíš, zde se nebude žertovat. Ty víš, oč nám jde. Polské voj-
sko vpadlo do země a způsobilo nám škody. Tys byl v Polsku. Jels tam s Lobkovi-
covým štolbou. Tys byl Lobkovicovým důvěrným rádcem. Dokonce jeho zpovědní-
kem! Tak s pravdou ven! Kdo přivolal kozáky? A nespoléhej na svůj kněžský stav.
Zde se nebude brát ohled na tvé postřižiny, neboť ten, který je uděluje – kardinál
–, nemá už v zemi co poroučet. Teď jsme páni my!“
Sarkander se lekl. „Já nic nevím, jak k vpádu polských vojsk došlo. Konal jsem
pouť do Čenstochové, byl jsem v Rybníku, tam jsem se dověděl, že fara holešovská
je obsazena nekatolickým kazatelem. V Polsku jsem se věnoval duchovním cviče-
ním, kázáním a konal jsem kněžské funkce.“
„Proč jsi utíkal z Holešova?“ tázal se pán Bítovský. „Neutíkal,“ praví Sarkander,
„odešel jsem na pouť.“ Po několika dalších nařčeních, že zavinil mezi lidem mno-
ho rozporů, osopil se Žerotín na Sarkandra: „Ty pope, ty nechceš s pravdou ven.
Myslíš, že bychom nemohli i na tvého pána Lobkovice sáhnout katem?! Jen si to
rozmysli!“
Na rozmyšlenou byl čas do večera. Večernímu výslechu se už chtěl vyhnout Jan
Scintilla. Ale pohrozili mu, že tím uvalí na sebe podezření ze spojení se zrádci.
A tak ze služební povinnosti sledoval Scintilla vše až do konce.
Tomuto pozdnímu výslechu předsedal pán Bítovský. „Bez příčiny jsi do Polska
nejel! Určitě jsi tam kul pikle!“ – „Jsem nevinen,“ odpovídá Sarkander. Tu Bí-
tovský i ostatní komisaři rozkázali katovi, aby na Sarkandrovi vynutil přiznání
mučením. Tu se Sarkander – vždy tak nebojácný – vrhl před komisí na kolena.
Duch byl ochotný, ale tělo slabé (srov. Mt 26,41). Prosil je, aby přece ušetřili jeho
kněžský stav, protože je nevinen. „Ne!“ trvali soudcové na svém – „a mučit jako
vlastizrádce!“
Jan už nemá co říci. Pravdu už řekl. A kdyby ho snad na mučidle opustily síly a on
by řekl něco jiného, nebude to pravda, i kdyby velmi mučili. Tak to prohlásil před
komisí. Pak svlékl kněžský talár, přistoupil ke skřipci a dal se na něj přivázat. Jeho
rty tiše vzývaly všemohoucího Pána, Matku Boží a svatou Annu. „Chop se ho!“
volali komisaři na kata. „Vyvrhel, svůdce!“ spílal Sarkandrovi jeden z nich. „Jen
přituž tomu šibalovi!“ volal opět jiný. „Mluv, jak to bylo!“ žádají páni. Sarkander
stále opakuje své první výpovědi. Komisaři rozkazují muka přitužit.
Trvalo to celou hodinu. „Odvaž ho!“ řekli nakonec katovi. „Do zítřka si to rozmy-
sli! “ řekli Janovi a odešli.

Závěrečná modlitba ( každý den po májovém čtení )

Svatý Jene Sarkandře, veliký ochránce naší krásné země, ozdobo a chloubo Moravy,
vypros nám věrnost víře otců, věrnost povinnostem stavu za všech okolností a dětin-
nou důvěru k naší Matce, Vítězné Ochránkyni Moravy!


Úmysl dnešní modlitby:

Za představitele moci zákonodárné, výkonné a soudní,
aby svou službu vykonávali vždy moudře, spravedlivě a s vědomím zodpovědnosti,
kterou mají před Bohem.....Otče náš + Zdrávas na modlitební úmysl dne.