Májové čtení

Úvodní modlitba (každý den před májovým čtením)


Bože, na přímluvu Panny Marie, Vítězné Ochránkyně Moravy, a svatého Jana Sar-
kandra, Tě prosíme: Probuď Moravany a rozněť v nich radost z evangelia. Dej jim
pochopit, že toto je poklad cennější než jakýkoli jiný a že ten, kdo ho našel, ho musí
předávat dál. Dej všem ducha apoštolátu, mnoha mladým mužům dej povolání ke
kněžské službě a mladým ženám k zasvěcení se Kristu, aby společně budovali Tvou
Církev a horlivě usilovali o spásu duší. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.


Lisovčíci u Holešova a Zatčení.


Pane, má spáso, přispěj mi na pomoc! (Žalm 22,20)
Z Bystřice je do Holešova jen kousek cesty. Holešovští mohli očekávat lisovčíky
každým dnem. Očekávali a báli se. Rovněž Sarkander byl plný obav. Promýšlel,
co a jak udělat, aby té hrůzy bylo co nejméně. V jeho duši uzrálo rozhodnutí hodné
věřícího a zbožného kněze.
Ve středu 5. února 1620 svolal všechny své farníky do kostela. Úzkost spolu s dů-
věrou naplňovaly jejich srdce. Jejich farář mluvil asi takto: Ať jsou to přátelé nebo
nepřátelé, připravíme se, aby nás neúmyslně nezničili. Vyrovnáme se s Pánem Bo-
hem svatou zpovědí, přijmeme Tělo Páně, abychom byli připraveni třeba i na smrt.
A když se dozvíme, že přicházejí, půjdeme jim vstříc. Ponesu Nejsvětější Svátost.
Jsou-li to nepřátelé, pak zahyneme sami. Jsou-li to přátelé, pokusíme se ochránit
celý Holešov od loupení a vraždění.
Byla by to, věru, slova hodná dobrého pastýře, který všecky miluje; a tím Sarkan-
der zcela jistě byl.
Po kázání přijali věřící svaté svátosti. Odpoledne se modlili v chrámě. Na druhý
den zrána – ve čtvrtek 6. února – hlásily stráže, že se polské vojsko blíží. Farář Sar-
kander dal smluvené znamení zvonem, oblékl si bohoslužebná roucha a s monst-
rancí se Spasitelem v Nejsvětější Svátosti v rukou vyšel z kostela. Farníci se k němu
přidávali. Muži a ženy, staří i mladí, rodiče s dětmi. Šli vážně městem. Také někteří
nekatolíci se k nim připojili.
Kousek za městem, když už bylo vidět první čety, se zastavili. Když polští zvědové
zjistili, proč se koná ten průvod, shlukli se, přiblížili se ke knězi, seskočili z koní a klaněli
se Nejsvětější Svátosti. Věru, podivný lid. Zbožnost svého národa si zachoval, ale
současně při svém válečném řemesle se neštítil ani největších ukrutností. Sarkan-
der zanotoval „Salvum fac populum Tuum, Domine – Pane, zachraň svůj lid“, vo-
jáci vpadli do zpěvu mocným hlasem, pak se vyhoupli na koně a ujížděli k Vídni.
Holešov byl zachráněn. Ale Sarkandrovi se tato záchrana města stala počátkem
utrpení. Jeho nepřátelé, nepřátelé pravé víry, si začali povídat: „Jak to, že lisovčíci
Holešov ušetřili? Že byl s nimi Sarkander smluven! Kdo ví, co vlastně v Polsku dě-
lal! Je zrádcem vlasti a měl by být vydán spravedlnosti!“ Přání je otcem myšlenky.
A Sarkander se právem obával, že nepřátelé svou myšlenku uskuteční.
Začal se skrývat. Ve stodole, ve stáji, v márnici. Až se zpráva o holešovském přípa-
du dostala do Brna, kde stavové holdovali králi Fridrichu Falckému. Byl tam i pán
Bítovský, jenž byl právě jmenován zemským sudím. Jej se zprávy zvlášť dotkly,
protože jeho statky byly od lisovčíků poškozeny. Uvěřil podezření, že Sarkander je
původcem kozáckého vpádu na Moravu. Na stavech vymohl rozkaz, aby se všichni
katoličtí faráři z okolí Holešova dostavili do tří dnů do Brna.
Sarkander správně vycítil, že hrot rozkazu je namířen proti němu. Utekl na tova-
čovský zámek, odkud pocházela Lobkovicova manželka paní Anna Eliška ze Salmů.
Potom se skrýval v tovačovském lese. Tam jej vypátral pes řezníka z Troubek. Byl
zatčen a odveden do Olomouce.
Vedli ho městem, vedli ho špalírem zvědavců, protestantů i katolíků. Jedni mu
spílali, druzí se tiše modlili. A brána městského vězení se za ním zavřela. Už se ne-
měla nikdy otevřít, aby propustila kněze na svobodu. V té chvíli to sice ještě nikdo
přesně nevěděl. Ale co mohl tehdy očekávat kněz nařčený z vlastizrady?
Jakým myšlenkám se oddával? – „Můj Bože, jsem tu dobře? Jsem teď zde na svém
místě? Jistě mnozí řeknou: ,Neměl se do ničeho míchat.‘ – Ale vždyť já jsem ne-
chtěl nic než Tvoji oslavu, Pane; Tvoji oslavu a to největší štěstí pro lidi: jejich
spásu ve Tvé jedné, svaté, katolické (všeobecné) a apoštolské Církvi. – Pane, cítím,
že jsi mi nablízku. Tebe obvinili, že rozvracíš národ (srov. Lk 23,2), že pobuřuješ
lid Svým učením (srov. Lk 23,5), nazvali Tě zločincem (srov. Jan 18,30) a podvod-
níkem (srov. Mt 27,63). Buď při mně, Pane. Bude mi úzko. Možná, že budu mít
blízko k Tvé modlitbě: ,Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil... Posmívají se mi
všichni, kdo mě vidí, šklebí rty, pokyvují hlavou... Ty však, Hospodine, nestůj dale-
ko, má sílo, pospěš mi na pomoc‘!“ (Žalm 22)
Hned po uvěznění vytvořili stavové soudní komisi, která měla Jana Sarkandra vy-
slýchat. V komisi bylo šest protestantských pánů, mezi nimi i pán Václav Bítovský,
a z olomoucké městské rady další tři, rovněž protestanté. Při každém výslechu měl
být přítomen z úřední povinnosti městský sudí Jan Scintilla. Ten jediný byl katolík.
Jan Scintilla! Jaké to bude shledání! Kdysi před 24 roky (1596) byl jako starosta
studentské Mariánské družiny takřka Sarkandrovým učitelem. Nyní bude očitým
svědkem zralosti svého někdejšího svěřence. A sám se stane jeho žákem
a obdivovatelem. Později pak panu kardinálu Dietrichštejnovi mučení Jana Sar-
kandra podrobně sepíše.

Závěrečná modlitba ( každý den po májovém čtení )

Svatý Jene Sarkandře, veliký ochránce naší krásné země, ozdobo a chloubo Moravy,
vypros nám věrnost víře otců, věrnost povinnostem stavu za všech okolností a dětin-
nou důvěru k naší Matce, Vítězné Ochránkyni Moravy!


Úmysl dnešní modlitby:

Za všechny, kdo jsou nespravedlivě pronásledováni pro
víru..........
 Otče náš + Zdrávas na modlitební úmysl dne.