Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: `Odcházím' a `(zase) k vám přijdu.' Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane. Už s vámi nebudu mnoho mluvit, protože přichází vládce tohoto světa. Proti mně však nezmůže nic. Ale ať svět pozná, že miluji Otce a jednám, jak mi Otec přikázal.“
Májové čtení
Úvodní modlitba (každý den před májovým čtením)
Bože, na přímluvu Panny Marie, Vítězné Ochránkyně Moravy, a svatého Jana Sar-
kandra, Tě prosíme: Probuď Moravany a rozněť v nich radost z evangelia. Dej jim
pochopit, že toto je poklad cennější než jakýkoli jiný a že ten, kdo ho našel, ho musí
předávat dál. Dej všem ducha apoštolátu, mnoha mladým mužům dej povolání ke
kněžské službě a mladým ženám k zasvěcení se Kristu, aby společně budovali Tvou
Církev a horlivě usilovali o spásu duší. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
11. května Rozhodování
Co teď? Janu Sarkandrovi bude 27 let. Deset let se ve školách a Mariánských
družinách stále na něco připravoval. Teď patřil mezi připravené. Co léta přijímal,
má nyní rozdávat druhým. Církev to od něho očekává. Panna Maria ho k tomu
zve. Matce Heleně tolik na tom záleželo, aby se katolická víra upevnila. Příklad
Edmunda Kampiána nutkal k zamyšlení: Mám se dát na jeho dráhu? Stanu se kně-
zem?
Teď by měl Jan dělat něco ve prospěch víry. Hlásání, šíření, prohlubování víry – to
by byla náplň pro práci vzdělance na celý život. Těžko říci, že by se to mohlo stát
živobytím. Ne, toto není chleba do ruky. Spíše něco jako žebrácká hůl. Jan to znal.
Viděl to na svém bratru Mikulášovi ve Velkém Meziříčí, jemuž z Olomouce jezdil
vypomáhat.
Mikuláš Sarkander působil už zatím ve Vyškově a v Brně. Ale Jan, nyní mistr
svobodných umění, ve Velkém Meziříčí ještě stále někoho měl. Byla tam Anna
Plachetská. Dívka, která se stala paní jeho srdce. Zjevila se mu jako anděl a on na
ní viděl vše v tom nejpěknějším světle. Zdá se, že mu nevadí ani to, že je luteránka.
Jemu, jenž byl vzděláván a vychováván na apoštola víry katolické! To se poddá,
myslí si. Zamilovaný člověk si troufá, dělá si velké naděje. Získám ji... To přece
bude také apoštolát!
Nemám však udělat více? Je mimořádná doba. Doma na Moravě přišel po Pavlov-
ském nový biskup, František kardinál Dietrichštejn (v úřadu v letech 1599–1636).
Jan ho viděl v Praze, když tam navštívil jezuitskou kolej. Byl to mladý biskup.
Neměl ještě ani třicet let, když přijal biskupskou berlu a mitru. Narodil se v Mad-
ridu, kde byl jeho otec Adam z Dietrichštejna vyslancem českého krále a římské-
ho císaře Maxmiliána II. Po matce, vévodkyni Markétě de Cadorna, byl
Španěl a měl španělskou výchovu. Studoval však v Praze u jezuitů, kde byl také
roku 1597 vysvěcen na kněze. Nato se vrátil do Říma, aby se po dvou letech ujal
moravské církve a pozvedl v ní katolickou víru. To taky dělal. Byl to státník a po-
litik. Nicméně zároveň i horlivý a skromný kněz, kazatel a misionář. Své kněžstvo
vzdělával osobním příkladem. Hodně zdůrazňoval vnitřní život. Nikdy nepil víno.
Radostí mu bylo podávat svaté přijímání. Procesí vodíval bosý a chudým dokázal
vystrojit hody. Také při Božím Těle v Olomouci chodíval bos, zatímco ještě biskup
Prusinovský (1565–1572) byl nošen na nosítkách...
Jan cítil, že do Církve vane nový vítr. Čas běžel. A on se nemohl rozhodnout. Ne-
víme ani přesně, kde v té době byl. Zdržoval se snad tehdy ve Velkém Meziříčí?
Byl tam snad ve službách rodiny pana Ladislava Berky z Dubé, u něhož byl zprvu
Janův bratr Mikuláš zámeckým kaplanem? Vždyť právě ve Velkém Meziříčí byd-
lela Anna Plachetská...
A už uplynul rok od Janovy promoce. Zadíval se někdy na svůj promoční prsten?
Jsi zasnouben Boží moudrosti! K ní je třeba přivést všechen lid. Kdo jej přivede?
Vtělená Moudrost říká: „Když někdo přichází ke Mně a neklade svého otce, svou
matku, ženu, děti, bratry a sestry ‒ ano i sám sebe ‒ až na druhé místo, nemůže být
Mým učedníkem.“ (Lk 14,26) On, mistr svobodných umění, by mohl být učední-
kem Kristovým. Bude jím. Opustí domov, opustí Aničku, odejde. Zapomene.
6. září 1604 je Jan Sarkander zapsán na univerzitě ve Štýrském Hradci na fakultě
bohoslovecké.
Závěrečná modlitba ( každý den po májovém čtení )
Svatý Jene Sarkandře, veliký ochránce naší krásné země, ozdobo a chloubo Moravy,
vypros nám věrnost víře otců, věrnost povinnostem stavu za všech okolností a dětin-
nou důvěru k naší Matce, Vítězné Ochránkyni Moravy!
Úmysl dnešní modlitby:
Za vysokoškolské studenty, aby svou kvalifikaci dali do služeb víry......... Otče náš + Zdrávas na modlitební úmysl dne.
