Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš zvolal hlasitě: „Kdo věří ve mne, věří ne ve mne, ale v toho, který mě poslal; a kdo vidí mne, vidí toho, který mě poslal. Já jsem přišel na svět jako světlo, aby žádný, kdo věří ve mne, nezůstal v temnotě. Kdo moje slova poslouchá, ale nezachovává, toho já nesoudím; vždyť jsem nepřišel, abych svět soudil, ale abych svět spasil. Kdo mnou pohrdá a moje slova nepřijímá, má svého soudce: to slovo, které jsem hlásal, bude ho soudit v poslední den. Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mě poslal, ten mi dal příkaz, co mám říkat a co hlásat. A já vím, že jeho příkaz je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi to pověděl Otec.“

Májové čtení

Úvodní modlitba (každý den před májovým čtením)


Bože, na přímluvu Panny Marie, Vítězné Ochránkyně Moravy, a svatého Jana Sar-
kandra, Tě prosíme: Probuď Moravany a rozněť v nich radost z evangelia. Dej jim
pochopit, že toto je poklad cennější než jakýkoli jiný a že ten, kdo ho našel, ho musí
předávat dál. Dej všem ducha apoštolátu, mnoha mladým mužům dej povolání ke
kněžské službě a mladým ženám k zasvěcení se Kristu, aby společně budovali Tvou
Církev a horlivě usilovali o spásu duší. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Dětství v Příboře
Jak byla asi paní Helena ráda, že v katolickém prostředí města Příbora je rodná
víra jejích dětí v bezpečí. Jistě si také pokládala za čest, že je aspoň vzdálenou pří-
buznou biskupa Pavlovského. Tím spíše pochopíme její úsilí pro víru a pro Církev
také něco udělat. Roku 1590 posílá svého syna Mikuláše na latinské školy
do Olomouce.
Mladší – asi dvanáctiletý – Jan začal chodit do místní farní školy. Byla to škola
česká, v dřevěné budově u farního kostela. Ve škole se dostávalo žákům průpravy
k činné účasti na bohoslužbách, zvláště ve zpěvu. Hlavními předměty byly nábo-
ženství, čtení a psaní.
Do Jeníčkova srdce, vzdělávaného doposud hlavně slovem, láskou a příkladem
matčiným, zasévali teď další setbu Boží příborský pan farář Mikuláš Judex a pan
učitel Jan Zelinka, kterého do funkce „školního mistra“ jakožto „člověka katolic-
kého“ ustanovil biskup Pavlovský.
Noví lidé řekli novému žáku jistě mnoho slov. A přemnoho jich Jeník zapomněl.
Ale asi nikdy nezapomněl, jací to byli lidé, kteří ho vychovávali. Cítil později sám
na sobě, že to bylo dobré, když všichni táhli za jeden provaz a jedním směrem,
a tak se mu dostalo výchovy jednotné a ucelené; člověku je uchystáno dosti osob-
ních zápasů mezi duší a tělem, mezi dobrými úmysly a náchylností ke zlému. Není
třeba ten zápas ještě ztěžovat zápasem výchovných činitelů. Naopak. Cílevědomá
a ucelená náboženská výchova vytváří prostředí, ve kterém sice mladý člověk své
problémy také má, ale ve kterém je může řešit správně a pro dobro vítězně. Ta-
ková výchova poskytuje pevnou orientaci v životních hodnotách, podává spoleh-
livou ruku, aby se mladý člověk vydal na cestu směřující k rozvinutí charakterní
osobnosti. Mladičkému Janu Sarkandrovi se právě v obrozujícím se náboženském
prostředí města Příbora takové výchovy dostalo. To byl předpoklad do budoucna,
aby mohl ve spletitých situacích obstát podle Božího slova: „Buď pevný ve svém
přesvědčení, vždy stejné ať je tvé slovo. Buď pohotový, abys naslouchal, ale odpo-
věď dávej rozvážně. Rozumíš-li něčemu, poraď svému bližnímu, jinak si polož ruku
na ústa.“ (Sir 5,10n)
Starejme se, abychom podobně vhodné výchovné prostředí vytvářeli našim dětem.
Úmysl dnešní modlitby: Za děti a vychovatele.

Závěrečná modlitba ( každý den po májovém čtení )

Svatý Jene Sarkandře, veliký ochránce naší krásné země, ozdobo a chloubo Moravy,
vypros nám věrnost víře otců, věrnost povinnostem stavu za všech okolností a dětin-
nou důvěru k naší Matce, Vítězné Ochránkyni Moravy!


Úmysl dnešní modlitby:

Za děti a vychovatele. Otče náš + Zdrávas na modlitební úmysl dne.