Slova svatého evangelia podle Jana.

V Jeruzalémě se konala slavnost posvěcení chrámu. Bylo to v zimě. Ježíš chodil v chrámě v Šalomounově podloubí. Židé se kolem něho shlukli a řekli mu: „Jak dlouho nás chceš držet v napětí? Jsi-li ty Mesiáš, řekni nám to otevřeně!“ Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a nevěříte. Skutky, které konám ve jménu svého Otce, vydávají o mně svědectví. Ale vy nevěříte, protože nepatříte k mým ovcím. Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z rukou. Můj Otec, který mi je dal, je větší než všichni a z Otcových rukou je nemůže vyrvat nikdo. Já a Otec jedno jsme.“

Májové čtení

Úvodní modlitba (každý den před májovým čtením)


Bože, na přímluvu Panny Marie, Vítězné Ochránkyně Moravy, a svatého Jana Sar-
kandra, Tě prosíme: Probuď Moravany a rozněť v nich radost z evangelia. Dej jim
pochopit, že toto je poklad cennější než jakýkoli jiný a že ten, kdo ho našel, ho musí
předávat dál. Dej všem ducha apoštolátu, mnoha mladým mužům dej povolání ke
kněžské službě a mladým ženám k zasvěcení se Kristu, aby společně budovali Tvou
Církev a horlivě usilovali o spásu duší. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Stěhování do Příbora
Svatý Jan Sarkander vyrůstal v době, kdy se nemluvilo o ekumenismu. Křesťané se
tehdy vášnivě spíš rozdělovali, než aby mysleli na horoucí prosbu Pána Ježíše ve veče-
řadle: „Aby všichni byli jedno.“ (Jan 17,21) Některým se naivně zdálo, že když přeruší
spojení s biskupy, tj. právoplatnými nástupci apoštolů, a zvláště s biskupem římským,
papežem, jakožto nejvyšším pozemským představitelem Církve svaté a chybující záro-
veň, že tím úžeji budou spojeni s Kristem. Neuvědomili si, že mimo Církev nelze najít
pravdu o Kristu – jejím božském Zakladateli. Každý totiž chtěl mít svou pravdu. Hájil
ji, prosazoval a bojoval za její uznání. A kdo měl v rukou moc, byl přesvědčen, že smí
mít v rukou i svědomí svých poddaných.
Začínala se uplatňovat zásada „cuius regio, eius religio“ neboli „čí panství, toho ná-
boženství“, tzn.: komu patří území, toho se tam bude vyznávat i náboženství. Tato ne-
správná zásada, která znásilňovala svědomí lidu, byla uzákoněna roku 1555 na sněmu
augšpurském ve prospěch tehdy vítězných protestantů. Poddaný, který se svému pánu
nechtěl ve víře přizpůsobit, mohl svůj majetek prodat a vystěhovat se.
Vdova po zemřelém Řehoři Sarkandrovi, paní Helena, rozená Gurecká, se patrně
ze Skočova odstěhovala ráda. Její nové bydliště, město Příbor, bylo majetkem olomo-
uckých biskupů. V té době byl biskupem olomouckým Stanislav II. Pavlovský (1579–
1598), rodem Slezan. Byl to nadšený, dnes bychom řekli progresivní a pokoncilní bis-
kup, neboť působil právě v době poměrně nedlouhé po ukončení věroučně i pastoračně
velmi významného reformního tridentského koncilu, který se konal v letech 1545 až
1563. Jako biskup si Stanislav vytyčil za cíl uvést do praxe jeho usnesení. Za úspěšného
pomocníka k tomu považoval cyrilometodějskou myšlenku, ježto právě v době jeho
římských studií byly tam, ve Věčném městě v kostele svatého Klimenta, nalezeny
ostatky našeho svatého Cyrila. To podnítilo Stanislavův zájem o cyrilometodějský od-
kaz na Moravě i věrnost tomuto odkazu: nezfalšované cyrilometodějské víře, která je
základem spolehlivého štěstí. Nedosáhl sice na papeži Řehořovi XIII. přenesení ostatků
svatého Cyrila na Moravu. Ale od své myšlenky neustoupil. Právě v Příboře zbudoval
roku 1580 při farním kostele Narození Panny Marie cyrilometodějskou kapli (dnes je
zasvěcena svatému Antonínu Paduánskému). Roku 1589 vydal pak pro Příbor nový
městský řád, podle něhož mohli být do města přijímáni jen katolíci. A právě v tom roce
se paní Helena Sarkandrová s dětmi usadila v Příboře.
Tou dobou se biskup Pavlovský chystal na cestu do Říma, aby podal papeži zprávu
o své diecézi, která tehdy zahrnovala celou Moravu. Ve zprávě uvádí: „Vyznání katolic-
ké víry se počalo svatými bratřími Cyrilem a Metodějem, apoštoly národa moravského
a potom i českého, před více než 700 lety. Ale kterýmisi novotáři byla víra uvedena
do největšího nebezpečí.“

Svatý Jene Sarkandře, veliký ochránce naší krásné země, ozdobo a chloubo Moravy,
vypros nám věrnost víře otců, věrnost povinnostem stavu za všech okolností a dětin-
nou důvěru k naší Matce, Vítězné Ochránkyni Moravy!


Úmysl dnešní modlitby:

Abychom byli vděčni za nezasloužený dar pravé víry,
příslušnosti ke Kristově Církvi a abychom si všichni uvědomovali, jak veliký poklad
máme v cyrilometodějském dědictví.. Otče náš + Zdrávas na modlitební úmysl dne.