I naše představy o tom, jak by měl Bůh jednat, jsou mylné. A Bůh nám chystá i v našem životě spoustu nových a nových překvapení. Králové uvěřili, že je dítě v chlívku Bůh a Král. Neodnesli si své dary zpátky. Pokračovali ve svém úkolu. I když okolnosti byli jiné než původní představy. Padli na kolena, dá se říct, i uprostřed zvířecích bobků.
A pak šli zpět. Chudší o zlato, kadidlo a myrhu. Nebo bohatší? O co? Co si králové odnášeli z Betléma?
Položila jsem tuto otázku dětem v náboženství. Jeden žák páté třídy odpověděl: Odnášejí si lásku.
Klečeli jsme zrovna v kostele před nádherným žeranovickým Betlémem.
Možná, že když tam poklekneme jako ti tři králové, tak si pak také hlubokou víru a Lásku Boží budeme odnášet také.
A ještě jedna otázka: Proč se říká králové, když to nebyli králové, ale "jen" nějací učenci? Králové, protože měli moc - hlavně sami nad sebou. Již to nebyli otroci žádných svých vášní, hříchů, nálad, závislostí... Byli zcela svobodní. A ostatní lidé jim mohli naprosto věřit. Mohu to říct i o sobě? Jsem králem?
(Dokážu poručit sám sobě a dělat třeba to, co se mi nechce? Dokážu si něco odříct? Třeba vypnout počítač, televizi, mobil, a věnovat čas lidem a důležitým, potřebným věcem? Mohou se na mě ostatní vždy a ve všem spolehnout?) Křtem jsme svlékli otroctví a stali se svobodnými králi.
