Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a (jen) se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky. Hle – já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“
K rozjímání
Je úžasné, když se Ježíš zjeví apoštolům po vzkříšení, jak uklidňuje situaci. Rozbouřenou mysl, city, emoce, duši a ducha. Lidská přirozenost jakoby se vzpírala, uvěřit tomu, co vidí. Pro tyto muže to byl obrovský šok,viděli ho mrtvého a zase ho vidět živého, ale vzkříšeného. Nikdy do té doby nebylo slýcháno, že by někdo vstal zmrtvých.To je lekce víry.Pisatel listu Židů píše, že od Ježíše pochází víra. On ji dává vzrůst a vede k dokonalosti.On dává v té chvíli, kdy stojí před nimi víru, velikonoční víru ve vzkříšeného Pána. Je to ta nejkrásnější věc jakou máme.Větší naději nám Bůh nemohl dát.S touto milostí božské víry v Něj, s nadějí a láskou, se opravdu dobře žije lidskému srdci,neboť tato milost je jako balzám pro duši.
