Tak jako se může doma po čase neuklízení usadit prach či bakterie nebo plísně, stejně tak se to pomalu a nenápadně stává s naší duší. Před Vánoci třeba jdeme ke svátosti smíření, duši si "uklidíme". Ale jak jde den za dnem, na duši se "práší" - slyšíme třeba nějaké řeči, které v nás vzbudí zvědavost nebo uvěříme pomluvám, na někoho se nahněváme, někomu třeba začneme závidět, na někoho nejsme vlídní, něco opomeneme, a něco uděláme bez Pána Boha, a něčemu třeba dáme přednost před Pánem Bohem.... a čím déle takto žijeme, tím méně vidíme pod vrstvou tohoto prachu svou duši, a připadá nám často, že je ještě dobrá. Jenže když je zrcadlo zamlžené nebo zašpiněné, také se v něm nevidíme dobře. Stejně tak vidíme zamlženě i svou duši. A čím více máme pohled zamlžený, tím více své chování omlouváme třeba tím, že to přece "dělají všichni", že "dnes je taková doba"...
Vylijme na duši Savo. Udělejme radikální konec se vším nečistým. Vybělme si duši a nezapomeňme, že půl roku, až do Velikonoc, nám čistá nevydrží. A bude mnohem náročnější ji později vydrhnout než kdybychom ji pravidelně lehce utírali i od drobného prachu. Zkusme v novém roce dbát více na pravidelný úklid duše. Zvlášť, když se nám zdarma nabízí jednoduchý čisticí prostředek na duši!
Zpověď je je SVÁTOST. Stejně jako křest, biřmování, eucharistie či manželství. Nepodceňujme proto svátost smíření. (A ani nepřeceňujme: na nikoho skutečně kostel nespadne:-)
