Bůh Josefovi a jeho rodině nakonec připravil místo. Příbytek "hovádek Božích" se stal místem, kde nikoho neomítli. Ke chlévu mohlo přijít návštěvníků kolik chtělo. Josef ani Marie neposuzovali pastýře, kteří byli v tehdejší společnosti ti nejhrubší, nejméně slušní, opovrhovaní.
Josefovi příbuzní měli o jeho "správném" spořádaném životě jiné představy. Ty Josef nenaplnil, a tak ho odmítali, opovrhovali jím, možná se ho i báli přijmout, popisuje v knize Stín Otce Jan Dobraczynski.
Snad v každé rodině se najde někdo, kdo se svým způsobem od ostatních více liší, ať už je to třeba povahou, zálibami, vkusem, způsobem oblékání nebo jiným životním stylem či jiným životním posláním. Dokonce i v křesťanských rodinách, kde jsou jinak vysoce ceněná duchovní povolání, je často bráněno dívkám jít do kláštera. Ptají se: Proč zrovna naše šikovná a hezká dcerka by neměla mít děti, ale žít zavřená, abychom ji ani nesměli vidět? Anebo zas naopak: Proč ten náš puberťák se obléká zrovna takhle nevhodně, a barví si vlasy na modro? Anebo: Proč má tak brzy dítě? Lidé se často dívají na mínění ostatních, nechtějí mít ostudu, nechtějí "přijít do řečí".... Tak se asi nemůžeme divit, že Josefova rodina se možná ptala: Proč ten náš Josef se tak pomátl, že si vzal těhotnou, kterou měl přece podle zákona ukamenovat. Snížil se snad k tomu obhajovat její zločin...? S tím nechceme mít nic společného."
Naštěstí my dnes víme, kde byla pravda. Můžeme si z toho vzít poučení i do naší vlastní rodiny? Zkusíme skutečně milovat bez jakýchkoliv soudů a předsudků? Můžeme začít u našich nejbližších. Nevkládat naše představy do druhých, nechtít jim radit, ale spíše se nechat druhými inspirovat, překvapovat, obohacovat. "Člověk má pocit, že nejlíp ví, jak by měli žít druzí. Ale neví, jak by měl žít sám." Říká moudře v knize Alchymista Paulo Coelho. A právě Josefova odvaha a poslušnost více Bohu než lidem nám může být inspirací.
"Nejprve vytáhni trám ze svého oka. Pak teprve můžeš pomoci vytáhnout třísku z oka druhého."
