Centrem obřadů Velkého pátku je odedávna uctívání svatého kříže. I když letos musíme zapomenout na onu elektrizující atmosféru, kterou každoročně zažíváme při velkopátečních obřadech, můžeme si alespoň připomenout tento duchovní zážitek prostřednictvím skladby, která hudebně charakterizuje obřad uctívání kříže.
Improperia- česky Výčitky- je soubor antifon a responsorií, které jsou v liturgii známé od 9.století. Ve 14. století byly tyto zpěvy začleněny do římského formuláře obřadů Velkého pátku.
Už text těchto zpěvů je velmi sugestivní :
Lide můj, co jsem ti učinil? Řekni, čím jsem tě zarmoutil!
Já jsem tě vyvedl z Egypta, a tys mě za to přibil na kříž.
Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi.
Já jsem tě čtyřicet let vedl pouští, živil tě manou a dovedl tě do země požehnané, a tys mě za to přibil na kříž.
Což jsem ti mohl učinit víc? Vždyť jsem se o tebe staral jako o svou vinici, krásnou a milovanou. Ale tvé víno ztrpklo: Octem jsi hasil mou žízeň a srdce mi probodl kopím.
Já jsem pro tebe stíhal ranami Egypt a pobil jeho prvorozené, a tys mě za to zbičoval a vydal na smrt.
Já jsem tě vyrval z rukou faraónových a vysvobodil tě z Egypta, a tys mě vydal do rukou velerady.
Já jsem ti otevřel cestu mořem, a tys otevřel kopím mou hruď.
Já jsem tě v oblakovém sloupu vedl pouští, a tys mě vlekl před Pilátův soud.
Já jsem tě vodil jako pastýř a sytil tě manou, a tys mě tloukl a nasytil potupou.
Já jsem ti ve skále otevřel pramen vody živé, a tys hasil mou žízeň žlučí a octem.
Já jsem kvůli tobě rozdrtil krále země Kanaán, a tys holí rozbil mou tvář.
Já jsem tě povýšil na lid královský, a tys mě korunoval korunou z trní.
Já jsem tě proslavil svými velikými skutky, a tys mě za to přibil na kříž.
To nejsou naštvané výčitky, které přívalem slov vypočítávají zásluhy a nedobrovolné oběti. Je to až stoicky vyrovnané konstatování. A každý verš zasahuje srdce člověka obnaženou pravdou ostřejší než meč…
Dovolte osobní vzpomínku… Tato skladba byla první, kterou jsem se scholou nacvičil v mém rodišti. A při obřadu to se mnou úplně "seklo". Nevím, zda byly tóny zazpívány čistě, jestli tenoři neklesali (což byl častý problém při zkouškách…) nebo jestli soprány nepřeznívaly (to bylo ještě častější…). Byl jsem někde mimo. Jediné, co si pamatuju, bylo silné mrazení v zádech… Po skončení obřadu jsem měl trochu obavy. Skladba byla v latině, což se tamějšímu knězi moc nelíbilo, a tudíž jsme ji zpívali "na zapřenou". Lidé před kostelem si však užasle povídali novinu: panu faráři, tomu praktickému a racionálně uvažujícímu "tvrďákovi", se při Výčitkách po tváři koulely slzy jako hrachy. Obřad uctívání kříže byl tehdy o dost delší. Celebrant musel nechat doznít mystiku chvíle… Od té doby jsem se s podobnou reakcí setkal několikrát. A většinou právě od lidí, kteří nepodléhávají tak lehce emocím. Nejsou to žádné "fňukny". K tomu, aby byli takto "mimo", by potřebovali ránu kladivem. Do hlavy. Anebo Palestrinu a Výčitky…
Hudební zpracování Improperií nemůžeme začít ničím jiným než dílem Giovanni Pierluigi da Palestriny. Palestrina toto dílo skládal v pro něj obtížné době. Po nástupu papeže Pavla IV. Byl odvolán z místa kantora sboru sixtinské kaple na nátlak ostatních zpěváků, protože byl ženatý. Následně se dostal i do finančních a existenčních potíží. Do Improperií tak vkládal i svou zkušenost . Každopádně, toto dílo a jeho velká obliba dopomohlo Palestrinovi k opětovnému přijetí do služeb papeže. Tridentský koncil pak tuto skladbu jmenoval jako vzorovou liturgickou skladbu. Jednoduchá, krásná melodie pronášena ve sborovém souzvuku geniálně dotváří význam textu. O významu tohoto díla svědčí i to, že každé další Improperia se nesou ve skladatelsky velmi podobném duchu. Jakoby Palestrina vytvořil ideál, ke kterému se ostatní skladatelé mohou jen přiblížit… Od roku 1560 Palestrinovo zpracování Improperií zaznívá každoročně na Velký pátek v papežské kapli.
Petr Chaloupský, varhaník od sv. Jiljí v Praze, pojal svoje Improperia v modernějším, ale stále "palestrinovském" duchu. Občasné disonantní harmonie skvěle hudebně umocňují účinek textu. Pro zpěváky je skladba technicky i výrazově obtížná (členové žeranovské scholy mohou potvrdit…), ale je KRÁSNÁ…
V našem kostele zpívá schola nejčastěji Improperia P. Mičky. Všimněte si, opět onen "palestrinovský" souzvuk, jednoduchá melodie, vše podřízeno tomu, aby účinek textu nebyl rušen žádnými pěveckými manýrami…
Zkusme se v těchto dnech na chvíli ztišit a ponořit se do svého srdce. Třeba prostřednictvím uvedených hudebních ukázek. V tichu našeho srdce možná zaslechneme Boží hlas:"Co jsem ti učinil? Čím jsem tě zarmoutil?" Možná nám ten hlas uštědří takovou ránu, až se na tváři objeví slzy... A pak se něco změní. Budeme jiní...
