Blízkost Bohu. Z té vychází všechno naše jednání. Pokud jsme vedeni naším Stvořitelem, Světlem světa, šíříme Lásku. Pokud netvoříme jednotu z Bohem, vede nás naše pýcha, sobectví a další neřesti. Několikrát denně se musíme znovu a znovu sjednocovat s Pánem Ježíšem. Držet ho za ruku. Žít s Ním.

Potom se nám snáze bude tvořit blízkost s druhými. Zejména s našimi nejbližšími. S rodinou. Kolik času věnujeme starým rodičům? A kolik času věnujeme dětem, kteří od nás doslova kopírují naše chování? I dospívající děti potřebují trávit čas s rodiči, potřebují jejich blízkost. Pro děti školou povinné je mnohem užitečnější trávit čas s rodiči než s někým cizím. Často mohou rodiče učit děti sami různé dovednosti místo toho, aby děti docházeli na různé kroužky a s rodiči čas netrávili. Přemýšlíme nad tím, jak našim nejbližším udělat radost i ve všední den? Tuto radost děláme Ježíši, který v nich žije.

Další blízkost je blízkost s našimi kolegy v práci. Jsme spolehliví? Mohou nám důveřovat? Víme, jaké jsou naše povinnost a kompetence a dodržujeme je? Chováme ke všem pracovníkům úctu? Nechováme se nad někým nadřazeně? Nepoukazujeme zbytečně na chyby? V každém z nich žije Ježíš.

A naposledy je to blízkost všem ostatním lidem. Jak se cítí lidé, kteří nás navštíví nebo kteří nás potkávají? Jsme laskaví a poděkujeme prodavači v obchodě? Pozdravíme a poděkujeme řidiči v autobuse? Modlíme se třeba v autobuse v duchu za spolucestující? Dokážeme pohovořit se starším člověkem i ve městě? Často jsou tito lidé osamělí a jsou vděční za to, že ji si jich někdo všimne a promluví s nimi pár slov. "Cokoliv jste učinili jednomu z mých nejnepatrnějších bratří, mě jste učinili." praví Ježíš.

Tak kráčejme radostně do každého nového dne plného vzájemné blízkosti!