Zkusme si vzpomenout na nějakou chvíli, kdy nám bylo dobře, kdy jsme byli aspoň trochu šťastní. Jsem přesvědčena, že to mohlo být třeba i v nemoci, v chudobě, v období nějaké krize. Jak to? Čím to je? Čím jsme naplňováni, když nic nemáme a zároveň po ničem netoužíme?
Svatý Augustin řekl: „Nepokojné je srdce člověka, dokud nespočine v Hospodinu.“ Již před více jak tisíci lety tedy poznal, že člověk nebude nikdy šťastný. To by mohli říkat i v televizi - NEBUDETE ŠTASTNÍ. Dokud nepoznáte, že vaše srdce může naplnit jen Bůh. Dokud mu sami srdce neotevřete. Dokud se nenecháte naplnit Jeho Láskou.
Ano, naše štěstí je spojeno s Láskou. Nejsme šťastni, když máme hříchy. Vyplývá z toho nějaké moudro? Boží moudro. Že když člověk dělá to, k čemu ho Bůh stvořil, tak má vnitřní pokoj, a může tomu říkat třeba štěstí. Má radost v srdci, která vůbec nemusí souviset s tím, v jaké životní situaci se nachází.
