Květná neděle je odedávna nazývána nedělí palmovou nebo pašijovou. Historie této slavnosti sahá do raně křesťanských dob - zprávy o pochodu křesťanů z Olivetské hory do Jeruzaléma na tuto neděli máme z 5.století.
Hudebně jsou nejvýznamnějšími body dnešní liturgie slavnostní průvod a čtené - nebo zpívané - pašije.
Slavnostní vstup liturgicky souvisí s připomínkou slavného Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Ježíš do Jeruzaléma vjíždí na oslátku, což odkazuje na orientální tradici vjezdu panovníka do dobytého města ne jako dobyvatele (to by jel na válečném koni), ale jako nositele míru.
Centrem antifony k průvodu je slovo HOSANA. Jeho původ je ve staré hebrejštině (Hoši a na) a znamenalo původně "spasit, zachránit". Později se význam slova troch proměnil a dostalo radostný nádech - "Sláva Bohu". V křesťanství se toto slovo stalo centrálním zvoláním hymnu Sanctus a právě introitu Květné neděle:
Z Jeruzaléma vyšly zástupy naproti Pánu; děti mávaly olivovými ratolestmi a všichni volali: Hosana na výsostech.
Poslechněme si tento hymnus nejprve v tradičním chorálním provedení z italského prostředí s doprovodem varhan:
Skladatele všech dob nejvíce zajímalo právě slovo Hosana. V každém provedení zní jásavě, oslavně, někdy i trochu rozpustile. Jako v tomto známém provedení Andrew Lloyd Webbera:
Dovedete si představit slavnostní průvod s palmovými ratolestmi v Mexiku? Kytary, trubky, bubínky… a lidi, kteří neřeší zítřek, ale oslavují to, co mají dnes… A vypadá to asi takto:
Mimochodem, jestli se vám část písně zdála melodicky povědomá, tak jste se nemýlili. Ve skladbě je citována melodie protestantské písně All Glory, laud and honor, ktrá se zpívá na Květnou neděli. A my ji známe jako píseň z kancionálu Hleď mocný Hospodine…
Druhou nosnou částí dnešní liturgie jsou Pašije. Zpívaná část evangelia vyprávějící příběh umučení Ježíše Krista je v historii hudby zpracován tolikrát, že by vydal na sérii článků. Skladatele všech dob dráždil příběh, ve kterém se zobrazuje sama podstata lidského utrpení, strachu, bolesti, ale i naděje…
Vznikaly mohutná díla, mnohdy tříhodinová, která byla navštěvována stejně hojně jako tehdejší opery (nebo dnešní populární muzikály…).
Nejznámějším pašijovým dílem jsou Bachovy pašije. Berlínští symfonikové s dirigentem Simonem Rattlem a režisérem Petrem Sellersem vytvořili na základě Matoušových pašijí pozoruhodné dílo, které kombinuje skvěle provedenou hudbu geniálního J. S. Bacha s úchvatným divadelním zážitkem. Známý operní režisér Sellers má pověst provokatéra (inscenaci Mozartovy Figarovy svatby dějově umístil do mrakodrapu v New Yorku…), ale v případě Pašijí byl v inscenaci velmi citlivý. Rozhodně doporučuji k poslechu!
V další ukázce si můžeme poslechnout jinou část Matoušových pašijí v troch odlišném - komornějším - podání. Jednu z nejznámějších árií s názvem Erbarme dich, mein Gott (Milosrdenství, můj Bože) většinu zpívá alt. V Bachově době však bylo běžné, že tyto ženské hlasy byly nahrazovány chlapeckými zpěváky před mutací. Zde uslyšíme zpěváka Tima Meada , který používá zvláštní pěveckou falzetovou techniku. Velmi náročnou technicky i výrazově. Ale když se to umí, je to andělské…
A na závěr opět ukázka z Bachových pašijí, tentokrát podle Jana. Narazil jsem na video, ve kterém uslyšíme sborovou část Herr, unser Herrscher s kombinaci s ukázkami z filmu Mela Gibsona Umučení. Neznám autora tohoto videa, ale podařilo se mu - i díky neskutečně emociálně působícímu kontrastu - vystihnout smysl a poselství Pašijí:
Pane, náš vládce, jehož sláva
Se ukazuje ve všech zemích!
Ukaž nám skrze své umučení
Že ty, skutečný syn Boží,
Za všech okolností
I v největším ponžení
Budeš oslaven!
