Možná jste v těchto dnech zaregistrovali v médiích krátkou zprávu o úmrtí polského skladatele Krysztofa Pendereckeho. A možná jste si pustili i ukázku jeho hudby…
A možná jste byli zděšeni…. Hudebníci klepali do houslí, zpěváci "vyli" jako profesor Lupin o úplňku a z dálky se zcela určitě nesl charakteristický zvuk šicího stroje… To že má být nejvýznamější skladatel duchovní hudby? Co je na tom duchovního ? A je to vůbec hudba?
Současná hudba opravdu není jednoduchá. Ani k interpretaci ( sám Penderecki vedl hádky s hudebníky, kteří se při interpretaci jeho skladeb báli o své nástroje) a už vůbec není jednoduchá k poslechu.
Ale nestálo by za to přenést se přes naše mnohdy omezené obzory a nechat se oslovit i pro nás třeba neznámým duchovním a hudebním vyjádřením? Nemohlo by i toto pomoci našemu duchovnímu rozvoji?
Možná stačí prostě jen vnímat. Bez předsudků.
Americký skladatel Edgar Varese o tom říká: "Je úplně jedno, co o té hudbě víš, jestli jsi kritik nebo úplně neznalý… Prostě na sebe nech tu hudbu působit. Nech ji do sebe vsáknout … Nemusíš jí rozumět, musíš ji prožít!" Má pravdu. Ostatně - duchovní hudba takto působí od počátku - chorál, polyfonie, barokní kantáty, … to vše na nás působí nejen hudebně, ale povznáší nás i duchovně. A to i přesto, že nevíme, v jakém chorálním modu je ta antifona zpívána…
Zkusme se zaposlouchat do duchovní hudby Krysztofa Pendereckeho - možná pro sebe objevíme opravdový duchovní poklad.
Slova této skladby známe z velkopátečních obřadů. Liturgický název této skladby je Improperia, česky Výčitky. Doporučuji poslech zároveň se sledováním textu - zcela jistě se dostaví mrazení v zádech. A možná dostanete jako já i "duchovní facku"…
Lide můj, co jsem ti učinil?
Čím jsem tě zarmoutil?
Odpověz mi!
Já jsem tě vyvedl z Egypta
a ty jsi svému Spasiteli připravil kříž.
Já jsem tě čtyřicet let vedl pouští,
živil tě manou a dovedl tě do země požehnané,
A tys přibil na kříž svého Spasitele.
Co jsem pro tebe mohl udělat víc a neudělal jsem?
Vždyť jsem se o tebe staral jako o svou nejkrásnější vinici.
Ale tvé víno ztrpklo:
Octem jsi hasil mou žízeň
A bok jsi probodl kopím svému Spasiteli.
Já jsem pro tebe stíhal ranami Egypt a pobil jeho prvorozené
A tys mě za to vydal ke zbičování.
Já jsem tě vyvedl z Egypta, z rukou faraona v Rudém moři
a tys mě vydal do rukou velerady.
Lide můj, co jsem ti učinil?
Čím jsem tě zarmoutil?
Odpověz mi!
Možná nejduchovnější skladbou Pendereckeho je jeho 7. symfonie Sedm bran jeruzalémských. Zde použil i nový, jím vynalezený nástroj, který měl představovat Boží hlas. Zde ukázka tohoto impozantního nástroje ze zkoušky před koncertem:
… a zde v celé skladbě. Není to skladba k žehlení… Ale "nebeský Jeruzalém" si díky této hudbě dokážu docela přesně představit.
Penderecki ale nebyl jen hudební "poděs". Svému krajanu Karolu Wojtylovi, věnoval svou Chaconnu ze skladby Polské requiem. A opět: kdo si při poslechu této skladby (mimochodem, na začátku skladby můžeme slyšet i záměrnou citaci Mozartova tématu z jeho slavného Requiem…) nedokáže představit tu známou tvář s charakteristickým laskavým úsměvem, ten má v nepořádku uši. Anebo srdce…
P.S.: … pro muzikanty není interpretace Pendereckého hudby žádný med. Na obrázku v záhlaví článku vidíte jeden z jeho notových partů…Takový notový part jsem četl jen jednou, když se k mým notám dostala moje malá dcera těsně poté, co jinde našla pastelky…
Celý Penderecki!
