Náboženství na Horním Lapači a na faře v Žeranovicích

Náboženství na Horním Lapači a v Žeranovicích na faře bude probíhat od října 2022

POZOR ZMĚNA!

Náboženství na Horním Lapači v zasedací místnosti obecního úřadu pro děti 1. - 9. třídy bude bývat každý týden ve STŘEDU od 16:15. Začneme 5. 10. 2022.

Náboženství pro II. stupeň ZŠ bude probíhat na faře v Žeranovicích v PONDĚLÍ od 18:15. Začneme 3. 10. 2022. 

kontakt na paní katechetku Hanu Zavadilovou tel.: 723 914 812

Důstojnost a svoboda

Říkejme mu třeba Karel. Již na základní škole dával opisovat spolužákům své písemky. Odmaturoval se samými jedničkami. Vystudoval vysokou školu. Stal se vědcem. Mohl si dovolit luxusní auto a drahé oblečení. Měl prestižní zaměstnání, a tedy i uznání ve společnosti. Lidé s ním mluvili s úctou a s respektem.

Budem jedno tělo, budem jedna duše...

V ráji, se Adam ani Eva zpočátku nestyděli. Neměli proč. Jejich tělo a duše byly nerozděleny, neporušeny, byly v jednotě se Stvořitelem. Žili jeden pro druhého a žádný z nich se nezabýval sám sebou. Darovali se jeden druhému. Jejich těla byla chrámem, kde přebýval Bůh. A zároveň Adamovo tělo bylo z dechu Boha a Evino tělo z žebra Adama, takže byli "jedno tělo a jedna duše". Žili v naprosté otevřenosti, důvěrnosti a přátelství této trojice: Bůh, Adam, Eva. 

Do tohoto vztahu nás Bůh chce vrátit. Do života, ve kterém jsme pro druhého bezvýhradným a bezpodmínečným DAREM. A nezáleží na tom, zda člověk žije zasvěceným životem a je darem pro společenství lidí nebo zda žije v manželství a je darem pro manžela či manželku.

Houslista - příběh podle pravdy

Seděl na mostě ve velkém městě a hrál na housle. Prsty levé ruky obdivuhodně obratně kmital a mačkal struny, druhou tahal smyčec tak, že se do daleka linuly krásné melodie. Lidé však chodili netečně kolem. Měli jiné starosti. V jejich uších zněl hluk projíždějících aut a cinkot blízké tramvaje, na kterou spěchali. Často se také ozvala siréna sanitky z nedaleké nemocnice.

Houslista seděl celé odpoledne na kraji chodníku na svém invalidním vozíku. Dlouhé, prázdné nohavice plátěných kalhot měl zastrčené pod sebou. Před sebe položil manžestrovou čepici. A hrál. Vypadalo to, že hraje spíš pro sebe než pro kolemjdoucí.

Asi deset metrů od něj se zastavila dívenka se školní taškou na zádech.

"Jsi dobrý jako chléb"

říkají Francouzi, když chtějí někoho pochválit. Vnímáme chléb také tak?

Vítáte hosta chlebem a solí? Zřejmě ne. Dnes je asi zvykem spíše rozbalit sušenky, chipsy, čokoládu, v lepším případě nabídnout hostům nějakou buchtu. Kdo z nás jí suchý krajíc chleba? Zvykli jsme si na různé chutě a jsme vybíraví. Někdy jíme jen proto, že máme chuť a ne hlad. Hodně lidí jí jen to, co jim chutná, často si na jídle zakládají a mnohdy za něj dávají spoustu peněz. A někdy se lidé přejídají. Možná si ani neuvědomují, že obžerství je jedním z hlavních hříchů. Nebyla jednodušší doba, kdy člověk neměl na výběr a byl vděčný za jednoduché jídlo?

Síla matčiny modlitby

"Moničko, dojdi pro víno," posílali mě rodiče jako malou se džbánem k výčepu. Chodila jsem ráda. Víno mi totiž zachutnalo. Pokaždé jsem se postavila na chvíli za roh, aby mě nikdo neviděl, a něco upila. 

"Ty seš stejně ochlasta, já to vím!" zakřičela na mě jedna mladá služka, se kterou jsem se pohádala. Zastyděla jsem se. A vjela do mě zlost! Nikdo jiný, než ona, o tom nevěděl, že víno upíjím. A teď to prozradila! Mám chuť ji zmlátit.