PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ V PĚTI LETECH

Utíká trhat květiny. „Nechoď k úlu!“ Přikazuje maminka. Ale Anička chce trhat kytičky zrovna u úlu. A zrovna tu, na které je včela. „Bež pryč blbá včelo!“ Popíchaly ji, to se ví. Anička byla velice neposlušné, zlostné a tvrdohlavé dítě.

Kněz na kole

KOŠÍKÁŘKA EMILI

Zdarec. V den mého narození a křtu mi rodiče dali jméno Emilia, to znamená pracovitá. Byla jsem už jako malá hrdá na to, že můžu pomáhat své rodině se živit.

NESLYŠÍM A NEMLUVÍM

Buď zdráva! Jsi skutečně zdráva? Pak máš od Pána vyjímečný úkol. Jsi nemocná? Pak máš právě Ty jedinečný úkol ve své nemoci. Neboj, nechci Tě poučovat. Jsem úplně obyčejná holka. Ale vím, o čem mluvím. Od narození jsem byla hluchá, tak ode mě nikdo nic nečekal.

Komu sloužíš?

"Komu sloužíš?"

Tuhle otázku mohl položit člověk člověku snad před více než sto lety, kdy se pracovalo "na panském", kdy byly běžné služky či děvečky v bohatších domácnostech a hospodářstvích. Ale dnes? V době automatických praček, myček a elektrických vysavačů (a "vytíračů") stále některé matky říkají "nebudu vaše služka", když si ostatní členové domácnosti příliš zvykli na pohodlí.

Ale zkusme si tu otázku položit opravdově i dnes: "Komu sloužím?" "Řídím se jen sám sebou anebo někoho poslouchám, pro někoho něco dělám, a tedy i někomu sloužím?"

ZPÍVÁM RÁDA, I PŘI SMRTI

Ahoj. Říkají mi Cilka. Doma. Děcka venku a ve škole mi říkají „hlupačka“ anebo „paňáca“, jako fackovací panák. Asi že jsem hloupá, nic neumím a k ničemu se nehodím. Ať si říkají, co chtějí. Jsem vlastně ráda, že můžu snášet nějaké urážky. Všechno spočívá v tom uznat vlastní nicotu. Ježíš umí žertovat a zahrnuje svým zalíbením a milostmi právě ty, u kterých to nikdo nečeká.